Jeho jméno se objevovalo mezi českými kandidáty na medaili z šampionátu v Portlandu. „Útok na ni jsem si představoval před závodem. Jenže po prvním dnu jsem věděl, že by to bylo hodně těžké; to by se muselo něco stát soupeřům. Nebo se naopak mně něco povést extrémně,“ uznal Helcelet.
I přes ztráty z úvodního dne byl ještě před závěrečným kilometrem čtvrtý, bod za bronzem. Celkově z toho bylo 5. místo za 6003 bodů.
Doufal jste před poslední disciplínou, věřil jste?
Věděl jsem, že Němec Brugger je hodně běhavý a Curtise Beache jsem neřešil, ten má osobák 2:23, to je na víceboj neskutečné. Věděl jsem, že mi uteče; běžec nejsem. Hlídal jsem si Felixe, to se mi povedlo, z toho jsem měl dobrý pocit. Ti kluci byli strašně rychlí.
Rozhodl o všem už první den?
Dá se říct, že jo. Hlavně dálka, to bylo klíčové, v ní je dost bodů a já jich ztratil nejvíc. Vypadalo by to jinak, i psychicky, ale nedá se nic dělat. To je víceboj.
Jak tedy vystoupení v Portlandu hodnotit?
Prostě se mi nic nepovedlo. Ani jedna disciplína. A na to, že se mi nic nepovedlo, je 5. místo na světě dobré. To člověk musí být spokojený.
Ale vaše čekání na medaili trvá.
Abych se přiznal, 4. a 5. místa už nesnáším. Asi se mi o tom bude zdát hodně dlouho. Ne a ne ta medaile přijít... Ale možná to tak má být. Z tohoto závodu si vezmeme poznatky v technikách, třeba dálku a hlavně výšku. Chce to celkově zlepšit běhy a základem je zůstat zdravý. Tady mě trápila achilovka, druhý den už to bylo docela kruté, na tyči bolela hodně. Musíme pokračovat dál, soustředit se na mistrovství Evropy a olympiádu.
Čtvrtá a pátá místa sbíráte na vrcholných halových akcích už od roku 2012. Co s tím? Něco změnit?
Možná jo, možná je to na zváženou, když mám pořád 4. a 5. místa. Jako bych byl nějak prokletý... Ale když zůstanu zdravý a uděláme s trenérem to, co je v plánu, věřím, že to bude dobré. Pepa (Karas) je super kouč,
Jaké jsou další plány na rok 2016?
Přiletíme domů a v první řadě si nechám vytrhnout dva moudráky, co mi ještě zbývají. Pak jedeme do Afriky na soustředění, zase začneme makat objem, na Kanárech následně půjdeme do kvality a v Götzisu už bychom chtěli dát pořádný výkon, mít nějaký limit. A pak soustředit vše na olympiádu a v rámci tréninku dát Evropu.
Když pomineme váš výsledek, líbilo se vám v Portlandu?
Myslím, že to bylo po loňské Praze nejhezčí halové mistrovství, co jsem zažil. Američani měli neskutečnou atmosféru, jim se muselo závodit skvěle. Trošku mě mrzelo, že když jsem chtěl roztleskat tribuny já, tak moc to nešlo. Tleskali hlavně svým, jsou to vlastenci. Ale udělali z toho show, byl jsem nadšený.
Těsně před závěrem sedmiboje slavil zlato Pavel Maslák. Měl jste šanci jeho vítězný závod sledovat?
Viděl jsem ho a určitě měl radost. Když jsem se připravoval na kilák, byl jsem sám u kamery, křičel jsem a lidi se na mě koukali... Pavel je úžasnej. Radost pohledět.
