Ode dneška se už bude chystat na evropský šampionát atletů, který hostí od 12. srpna Curych.
V září si odskočí na Grand Prix běžců v Praze, kde už letos byla nejlepší Češkou v půlmaratonu.
Načež vyrazí na mistrovství světa cyklistek do Španělska, kam se nominovala druhou příčkou při domácím šampionátu žen.
Aby toho nebylo málo, devatenáctiletá dívka se i výborně učí, na gymnáziu má jedinou dvojku.
„Miluju vytrvalostní sporty, při kterých se vydám ze všech svých sil. A moc ráda vyhrávám,“ říká.
Loni si dokonce na juniorském mistrovství Evropy dopřála dvojboj 10 km chůze – 3 000 metrů překážek. Uvažovala o něm i nyní v Eugene.
„Kdyby se stýpl běžel ve stejný den po závodě v chůzi, asi bych ho v té euforii dala. Ale on byl na programu až druhý den. Tak jsem šla spát s tím, že se rozhodnu ráno po probuzení. Ráno jsem pak byla docela unavená a řekla si: Radši si odpočinu, abych měla síly na přípravu do Curychu.“ Kvůli tomu si dokonce v Eugene „zakázala“ i závěrečný banket.
Její dvojče Eliška, která byla tentokrát v chůzi diskvalifikována, vypráví: „Podle trenéra je Anežka z nás dvou odvážnější, prostě větší střelec. Já jsem spíš ta rozvážnější. Což nevím, jestli je v mém případě dobře, nebo špatně.“
Po výkonech v průběhu sezony patří Anežka (mimochodem o 5 minut starší než Eliška) rovněž mezi kandidátky medailí z chůze na dospělé „Evropě“. „Bude tam chybět hlavní ruská favoritka, která má dopingový trest, ale nastoupí další výborné Rusky a Italky. Medaile je přesto reálná. Moc se těším,“ ujišťuje.
Už v Eugene na ni ruští trenéři poněkud rozmrzele hleděli. Navykli si, že z mládežnických šampionátů v chůzi vozí zlata jen a pouze jejich svěřenky. A najednou ta Češka! Slečna Drahotová si večer před startem, než šla spát, usmyslela: Zkusím zaútočit i na juniorský světový rekord. „Na 4. kilometru mě napadlo, jestli jsem si na sebe neupletla bič. Na 8. kilometru jsem měla krizi a chvilku panikařila. Jenže pak jsem si řekla: Nenechám si ten rekord vzít – a dobojovala to.“
Právě v chůzi by se mohla prosadit za dva roky na olympiádě v Riu. Ale co kdyby nejen v ní? Silniční cyklistický závod žen se koná o úvodním víkendu her, atletika naopak až ve druhém týdnu. Co takhle olympijský dvojboj napříč sporty?
Protože je univerzálka a taky trochu extremistka, hned tuto myšlenku nevyvrátí. Naopak.
„Nic není nemožné,“ usměje se. „Předloni, když jsem byla poprvé na juniorském mistrovství světa v chůzi v Barceloně, jsem si taky nemyslela, že ho jednou vyhraju, a ještě ve světovém rekordu. Bylo by kuriózní startovat na olympiádě v chůzi i cyklistice. I když... já budu chtít v Riu uspět. Asi si tam vyberu jen jeden sport.“
