Poprvé pořádně naznačil svůj um loni, když týden před maturitou vyhrál patnáctistovku na Zlaté tretře. „Ale ani to se nedá srovnat. Tohle je samozřejmě větší úspěch,“ povídal blaženě Sasínek po evropském průlomu.
Filip Sasínek v semifinále.
Zařadil se jím do sobotní smršti českých medailí. „Doufal jsem, že nezůstanu stranou. Jsem strašně šťastný,“ sypal ze sebe. „Nechtěl jsem to dát nikomu zadarmo. Každý závod se snažím jít si pro vítězství, ale tady přece jen byli ti nejlepší z kontinentu. Bronz je super.“
Je tak trochu paradoxní, že pro dosud největší úspěch kariéry si Sasínek doběhl v sezoně, která nebyla ideální. „S výkony jsem spokojený nebyl. Věděl jsem, že mám na víc. A trochu jsem po medaili šel,“ přiznal, že cenný kov z Bělehradu neviděl jako úplnou utopii.
Mohl mít i vyšší hodnotu? „Škoda, že jsem první dva nechal utéct,“ říkal, ale v tomto případě to byla sázka na hodnotnou jistotu, když se v cílové rovince ohlížel po zbylých soupeřích: „A už jsem se vevnitř trochu radoval.“
Jeho společný pokoj se sprinterem Petrem Svobodou se tak proměnil v bronzové království. Ani s jedním se v Kombank Areně příliš nepočítalo - tím větší radost pro oba spolubydlící.
„Popravdě jsem se trochu bál, jestli v pátek nebudou nějaké večerní oslavy, ale Peťan byl kamarádský,“ líčil Sasínek. „Když jsem viděl to jeho řádění v hale, to bylo něco! Ale nechal mě spát. V den závodu jsme pak s běžci sledovali filmy. Snažili se mě zabavit, abych byl stále veselý. Den v pohodě.“
Jak by ne, když vrcholil bronzově. Sasínkův talent se zase jeví o něco jasněji. „Asi budu muset někoho pozvat. Minimálně trenéra,“ usmál se po premiérové medaili.
Povzbuzen halovou euforií teď jedenadvacetiletý mladík věří, že jej „placka“ dostane i na větší závody. Na evropském šampionátu do 23 let si po Bělehradě rozhodně poběží pro medaili. A co rovnou účast na letním mistrovství světa v Londýně?
Malý je jen ten, kdo má malý cíl: „Budu dělat všechno pro to, abych se tam probojoval.“
