Ať neletí míč k praporku, pomyslel si při své šanci

P r a h a -

Jeden gól Opavě vstřelil, ale další tři šance neproměnil. Jak se v těch okamžicích cítil slávistický útočník Tomáš Došek? "Když šanci zpackám, jsem naštvaný, ale jinak si to moc neberu. Spíš mám radost z toho gólu. Vždyť je první po sedmi kolech. Nějak jsem se na jaře zasekl," řekl muž, který v sezoně skóroval desetkrát.

Vzpomínáte vůbec po zápase na promarněné šance?

Ale jo. Říkám si: Tak to vyjde příště, hlavní je, že jsme vyhráli.

Už v osmé minutě vám do vyložené šance přihrával bratr Lukáš. Pomyslel jste v tu chvíli na něco?

Aby střela neletěla k rohovému praporku jako nedávno proti Blšanům. A stejně jsem trefil jenom Schmuckera. Měl jsem střílet dřív. Navíc míč mi nějak divně skočil.

Hodně vám ublížilo, že trávník není úplně kvalitní?

Vadí mi to. Hlavně ve vápnech je vyšlapaná tráva a mezery jsou zasypané hlínou. Dost to tam skáče.

To se vám stalo i při sólu z půlky hřiště, kdy jste běželi s Dostálkem sami na opavského brankáře?

Míč mi nejdřív špatně skočil a pak jsem špatně přihrál. Ta přihrávka byla hodně prudká, Ríša už na míč nedosáhl. Zkazil jsem mu tutovku.

Krátce před koncem jste na půlce ztratil míč, spadl jste na zem a nasupeně bouchnul rukou do trávníku. Co vás mrzelo, když jste vedli tři jedna?

Naštvalo mě, že jsem zase něco pokazil.

Ale gól jste dal. Bylo obtížné prosadit se proti vysokým opavským obráncům?

Nevím, jestli těžké nebo lehké. Oni hrají zónově, nehlídají útočníky osobně. Proto musíte hledat mezi beky mezeru, být na správném místě dřív než soupeř. A to se mi povedlo při centru od Pavla Horvátha.