"Mistrovství světa je nejprestižnější akce, které se ve florbalu můžu účastnit, ale vrchol bych tomu neříkal. Na to jsem ještě moc mladý," povídá Filip Vítek, který už čtvrtou sezonu vede v extralize Bulldogs Brno.
Jaká je vaše role u reprezentace?
Tomáš Trnavský potřebuje jako hlavní trenér pomoc "za plentou". Snažíme se mu pomáhat mimo společné akce. Děláme přípravu na poradu, na zápas, na soupeře. Sledujeme video, snažíme se klukům dopřát, aby se cítili dobře. Snažíme se kluky držet v klidu, povzbudit je. Nesmí to tady pro ně být stres.
Co konkrétně děláte za plentou?
Třeba proti Norsku, což byl náš první těžký zápas, jsme sledovali video ze vzájemného zápasu v Polsku. Zabralo nám to dvě hodiny, pak jsme z něj vybrali sekvence, které jsme pouštěli na poradě. Připravili jsme profil každého norského hráče, u těch nejlepších jsme napsali a ukázali jejich nejsilnější stránky, dali jsme to klukům i do šatny.
Upozorňujete i na slabé stránky soupeřů?
Když hrajeme proti vyrovnanému či slabšímu soupeři, upozorňujeme na silnější stránky. Česká povaha je předurčená k tomu, abychom pak soupeře podcenili. Z toho vycházíme a upozorníme radši na něco, co soupeř umí. Samozřejmě proti silnějším se snažíme upozornit i na slabinu, silné stránky si všichni uvědomují.
Dostanete se k této práci i v klubu? Co vás na videu baví?
Dostanu a dělám ji také intenzivně. Video je strašně dobrý pomocník. Hráči jsou v zápase v emocích a nedokáží racionálně vyhodnocovat situace. Když pak vidí, co udělali dobře a kde udělali chybu, nemůžou před ničím uhnout. Baví mě to a je tom mnohdy lepší, než kreslit na tabulku. Pozornost hráčů, když vidí sebe, je větší, a můžou se z toho víc poučit.
Je rozdílný přístup k videu v klubu a v reprezentaci?
V téhle rovině problém nevnímám. Na reprezentaci je dobré, že tu jsou silné osobnosti se spoustou zkušeností a dokáží konstruktivně pracovat s důležitými situacemi. Z jedné ukázky videa je delší debata, hráči reagují, shodnou se, jak mají hrát a jak to mají na hřišti udělat. To je lepší než v klubu, protože hráči na poradě participují. Porada je víc přínosná.
V reprezentaci je na to asi víc času, že?
To určitě, máme výborný hotel, kde máme klid a intimno na práci. Netlačí nás čas. Nemusíme končit trénink v jedenáct večer a ráno jít do práce. Roli hraje i to, že hráči ví, proč jsou tady. Fungujeme tu jako absolutní profesionálové.
Co se snažíte přenášet do klubu?
Skoro všechno, přemýšlím o všem, co děláme. Snažím se vyhodnocovat, co by Brnu mohlo pomoct. Za dobu, co jsem u nároďáku, jsem hodně věcí při trénování přizpůsobil věcem, které jsem u něj vyzkoušel. "Trnek" má trenérský pohled, se kterým jsem se ještě nesetkal, a líbí se mi. I hráči svým přístupem a pohledem dokáží z trenérského pohledu vypíchnout věci a přístup, který by mě ani nenapadl. Před dvěma lety jsem cítil, že budu víc brát než dávat a to se potvrdilo.
V čem je přístup trenéra Tomáše Trnavského jiný?
Neměl jsem možnost potkat se s tolika trenéry. Z něj cítím odbornost na vysoké úrovni. Je kvalitní trenér, bývalý vynikající hráč a silný charakter. Nechci ho příliš vychvalovat, ale je to muž na svém místě. I v osobním životě projevil schopnosti. Odešel z Ostravy do Švýcarska, usadil se tam. Imponuje mi to i z mimo florbalového pohledu. Neřešil jednoduché situace ve florbale a v životě a pere se s tím dobře.
Necítíte někdy handicap, že jste nebyl hráč na špičkové úrovni?
To, že trénuju takhle mladý, má historii. Když jsem hrával, byl jsem v pubertě a začal jsem trénovat děti, neměl jsem žádné ambice. Události se ale posouvaly, šel jsem s klukama dál. Začínal jsem s nimi, když jim bylo deset, teď jsou dospělí. Nikdy jsem se nechoval jako trenér-hráč, ale dostal jsem se v Brně k mužům a taky do reprezentace. Nikdy jsem se nikam necpal, i když už jsem u mužů dlouho. Nepřemýšlel jsem, že by to byl handicap. Na druhou stranu jsem rád, že v Brně můžu spolupracovat s Rudou Škubalem, který hrával dlouho a věřím mu.
Jak vedla vaše cesta k reprezentaci?
Spolupráce vznikla v situaci, kdy se Trnek stal hlavním trenérem a hledal spolupracovníky do týmu. Jednoho dne mi zavolal, povykládali jsme si o situaci. Oslovil víc kandidátů, zeptal se mě, jestli bych tu práci chtěl dělat. Přemýšlel jsem o tom asi jen dvacet vteřin, těšilo mě to. I když jsem si musel uvědomit důsledky rozhodnutí. Předtím jsme se nijak výrazně neznali.
Jaké před sebou máte trenérské cíle?
Přemýšlím o tom šířeji, není to jen o florbale. Můžu si představovat, co chci, ale také mám osobní život, který se s florbalovým mnohdy bije. Rád bych pracoval v Brně, aby se klub posouval k lepšímu po všech stránkách, nejen té sportovní. Dál ale nepřemýšlím, protože peníze z florbalu nepřicházejí a času někdy sebere jako práce na plný úvazek. Nemám rodinu, žádné závazky, takže si moc nedokážu představit, jak se to bude vyvíjet dál. Zatím mi práce přináší uspokojení, ale dlouhodobé cíle si nedávám.
V Buldocích jste čtvrtý rok a pořád se snažíte budovat tým tak, abyste mohli hrát o medaili. Jde to tak, jak jste si představovali?
Přišel jsem k týmu, který už byl za vrcholem. Hráči jako Zdeněk Drápal, Honza a Marek Kadlecové a další byli kvalitní, ale už se nedali výrazně zlepšovat. První rok jsme to chtěli nastartovat a porvat se o semifinále, ale hráči už přes snahu neměli takový švih. Pak jsme plány přehodnotili a chtěli jsme kádr zkvalitnit a omladit. Ale v našem regionu to není otázka výměn a přestupů. Proto jsme se zaměřili na naše mladé hráče a dlouhodobější práci s nimi. Musíme si hráče vychovat, ale to není otázka krátkého času. Chceme takové, kteří budou florbal dělat jako sport, a ne jako zábavu.
Někteří mladí, na které jste spoléhali, ale odešli, nebo skončili.
To nás hodně mrzí, ale jsou ještě další, kteří se zapracovali. Určitě ale nebudeme vyhlašovat útok na medaili, protože kádr není tak silný a mladí hráči jsou otázkou více let. Máme úroveň, které si vážíme a snažíme se ji zlepšovat. I já jsem musel přijmout, že to nejde hned.
Tlačí někdo na výsledky?
Byl bych rád pod tlakem, ale jde o to, že nevím, co bude za rok. Florbal je v situaci, že hráči skončí vysokou školu a nevím, jak to potom budou zvládat s prací. Ne všichni dokážou chodit do práce, třikrát týdně na trénink a o víkendu na zápas. Nemůžu plánovat víc než na jeden dva roky. Nemám žádné jistoty. Není to moc koncepční práce.
Podmínky pro hráče se ale asi jen těžko zlepší, že?
Chybí dostatečná podpora ze strany státu. Brno florbal v podstatě ignoruje, ať už jde o halu nebo výši dotací. Firmy se k florbalu také nestaví příliš vstřícně. V současném stavu je absolutně nereálné, aby byl florbal profesionální. Musel by přijít někdo silný, kdo bude klub řídit po všech stránkách.
