Všichni tři mladí muži - Satoranský, Jelínek a Parachovskij - se totiž během července vydali dobývat zámořskou NBA prostřednictví její Letní ligy. Svým koučům proto na začátku přípravy chyběli.
Oba talentovaní Češi po svém návratu dodali národnímu týmu sílu na perimetru, zato 211 centimetrů vysoký a 122 kilogramů vážící běloruský pořízek se nastěhoval pod koš. A pokud ve středu večer nebude nejlepším doskakovačem ve vzájemném zápase o mistrovství Evropy, pak čeští pivoti odvedli zatraceně dobrou práci.
Právě stahování odražených střeleckých pokusů je zásadní zbraní čtyřiadvacetiletého Parachovského.
Do dějin americké univerzitní soutěže NCAA se před dvěma lety zapsal (samozřejmě pod mezinárodní podobou svého jména, tedy jako Artsiom Parakhouski) svými 13,4 doskoky na zápas. Nikdo v tom roce nebyl lepší než mohutný Bělorus oblékající rudý dres Radford University Highlanders.
Během letošní Letní ligy NBA se pro změnu stal nejlépe doskakujícím Knickerbockerem. Šest zápisů na utkání sice není zázračné číslo, ovšem Parachovskij se k němu propracoval během průměrných 18 minut na hřišti.
Rodák z Minsku se letos do NBA ještě nepodívá, ale už samotná dvojí účast v Letní lize (před dvěma lety si zkušebně oblékl dres Bostonu Celtics) je visačkou kvality. Stejně jako fakt, že mu pozice v draftu NBA unikla jenom těsně, patřil totiž ke žhavým kandidátům druhého kola.
Jsou to všechno hodně cenné výsledky, vždyť žádný jiný Bělorus takhle blízko startu v nejlepší soutěži světa ještě nebyl. Parachovskij přitom začínal s basketem mnohem později než většina jeho dnešních soupeřů. Až v 16 letech.
Kolektivní sport má sice v krvi, jenomže s milovaným fotbalem se musel rozloučit poté, co překročil všechny fyzické parametry definující fotbalového útočníka a začal připomínat almaru.
Možnosti měl dvě. Buď skončit se sportem - jenomže to v rodině dvou trenérů nepřipadalo do úvahy. Anebo se přeškolit. Šanci tedy dostaly bezedné koše.
Jako klíčové se jeví setkání s americkém trenérem Alim Tonem. Po juniorském mistrovství Evropy mu hodil laso zpoza Atlantiku a Parachovskij se začal učit na dvou frontách, té sportovní a té jazykové.
"Bylo to pro mě hodně tvrdé," vzpomínal Bělorus v rozhovoru pro magazín ESPN. "Během prvního půlroku jsem nedokázal promluvit vůbec. Nikomu jsem nerozuměl. Bylo to jako samotářský život v džungli."
Pocity Robinsona však Parachovskij přepral. A dnes je profesionálním basketbalistou, který má ve sbírce lotyšský titul 2011 s VEF Riga a ukrajinské stříbro s Budivelnikem Kyjev.