Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Plavec Petráček chce na třetí paralympiádu. Pak si dá roční pauzu

Handicapovaný závodní plavec Arnošt Petráček se připravuje na paralympijské hry v Riu de Janeiro. | foto: Petr Lundák, MF DNES

25 2016
V Pekingu skončil těsně „pod bednou“ na čtvrtém místě na 50 metrů znak, v Londýně byl pátý. Letos chce budějovický závodní plavec Arnošt Petráček už paralympijskou medaili. Vyloví tu nejcennější brazilském v Riu de Janeiro?

Budík mu zvoní v pět hodin ráno. Na českobudějovické plovárně si v šest nasazuje na hlavu plavecké brýle, vleze do bazénu a začíná se pomalu rozplavávat. V půl osmé má splněno a může jet domů nebo do školy.

Takhle teď vypadá běžný den 24letého handicapovaného plavce Arnošta Petráčka, kterému začal paralympijský rok. Pro něj už třetí.

Na brazilské Rio de Janeiro se Petráček připravuje svědomitě. „Vždyť paralympiáda v Riu je pro tento rok můj cíl číslo jedna. Chci tam být nejlepší,“ říká plavec, který si z nedávného republikového šampionátu v Brně odvezl tři zlaté medaile.

Viděl jsem vás trénovat samotného, to je běžné?
Ne, tentokrát trenér Jiří Filip nemohl přijít. Jinak je u bazénu a normálně trénujeme. V pondělí odpoledne, od úterý do pátku ráno a k tomu ještě ve středu a v pátek plaveme i odpoledne. Když Jirka občas nemá čas, tak jdu do bazénu sám anebo se také v neděli chodím trochu vyplavat. Dávám si ale spíš takový odpočinek, kde uplavu patnáct set až dva kilometry.

A v plném zápřahu uplavete kolik?
Podle toho, co zrovna trénujeme. Ale pohybuje se to mezi dvěma a půl až třemi kilometry. Trenér mi dává docela zabrat.

Pokud chcete v Riu uspět, asi to jinak ani nejde, že?
Přesně tak. Do toho budu mít letos hodně soustředění a hodně závodů. Například v prvním týdnu v květnu to bude mistrovství Evropy na Madeiře, pak mě čekají domácí závody nebo mistrovství Německa v Berlíně. To je poslední velký mítink, kde se dají zaplavat některé limity.

Máte také nějaké tréninky mimo vodu?
Chodím jednou týdně do fitness na plaveckém stadionu. Tam se o mě stará můj druhý trenér Jirka Dvořák, který je se mnou už osm let. Hlavně se zaměřujeme na cviky na břicho a záda, což potřebuji do bazénu hlavně kvůli vlnění. A hodně mi to pomáhá. Mám ale po operaci kolene, takže na nohy moc cvičit nemůžeme.

Už máte jistou účast na paralympijských hrách, nebo ještě musíte zaplavat dobře nějaké závody?
Ano, už mám hotové dva takzvané tvrdé A limity. Ty béčkové budou také docela tvrdé, ale ještě se budu pokoušet splnit další A limit na padesát metrů volným způsobem. Do toho mi chybí v bazénu dohnat přibližně vteřina.

Jaké disciplíny vás v Brazílii čekají?
Hlavním závodem pro mě bude padesát metrů znak, kde bych chtěl zaútočit na nejcennější medaili. Pak mě čeká padesát metrů motýlek, ale už za jinou třídu. Já budu v kategorii S4, kde plavu se závodníky, kteří nemají končetiny a plavou ve stylu vlnění. Ale v té samé třídě jsou i tací, kteří jsou ochrnutí a používají k plavání nohy. Pravidla se letos trochu změnila, proto je to spíš taková smíšená skupina. Já jsem třeba u komisařů strávil dvě hodiny, protože se pořád dohadovali, do které kategorie mě zařadí.

Jak vypadá váš běžný ranní trénink?
Napřed se na čtyř stech metrech rozplavu, pak následuje dvě stě metrů na volný způsob, série co nejdelších úseků bez nádechu. A pak dáváme části bazénu rychle a zase pomaleji. Následuje třeba osm padesátek ve sprintu, kde je mezi bazény pauza na deset vteřin. To je jen jeden systém tréninků. Když už máme před závody, tak do tréninků zařadíme padesát metrů, které plavu opravdu na krev v ostrém tempu. A to několikrát za sebou.

Před osmou ráno vyjdete před plavecký stadion, co děláte potom, jdete rovnou do školy?
Buď, anebo když je zkouškové období jako teď, tak většinou jedu rovnou domů a učím se tam. Ale teď bude muset škola jít stranou.

Kvůli přípravě na paralympiádu?
Ano, poplavu spoustu soutěží a já v Českých Budějovicích tak často nebudu. Uvažuji o tom, jestli nemám na chvíli školu přerušit, nebo se s profesory domluvit jinak. Když to tak počítám, tak jediný měsíc, který bych mohl chodit do školy, by byl březen. Od dubna jsem zase na závodech.

Co přesně studujete?
Studuji obor Ekonomika podniku na VŠTE v Budějovicích. Chtěl bych se po škole a po plavecké kariéře věnovat například firemnímu marketingu. Už teď mi moji partneři občas dávají nějakou lehčí práci. Zatím mě to baví.

Kdy odlétáte přímo do Brazílie?
Myslím, že 25. srpna. Paralympiáda je letos trochu posunutá, letos začíná 7. září a končí až okolo 18. září. Já plavu právě hned první den. Pak mám závody 16. a 17. září, takže si Rio užiju prakticky celé a už se tam moc těším. Závodil jsem tam už v roce 2009 na krátkém pětadvacetimetrovém bazéně, bylo to všechno parádní, bydleli jsme v krásném hotelu s výhledem na moře.

Handicapovaný závodní plavec Arnošt Petráček se připravuje na pralympijské hry v Riu de Janiero.

Handicapovaný závodní plavec Arnošt Petráček se připravuje na pralympijské hry v Riu de Janiero.

S plaváním jste procestoval už skoro celý svět. Co vás nejvíce zaujalo mimo závody a bazény?
Asi to Rio v Brazílii. Zklamala mě ale Copacabana, známá pláž. Jsou tam spíš zloději a špína. Dodnes mě mrzí, že jsem se nestihl dojít podívat na sochu Krista, protože mě vytáhli na dopingovou kontrolu a byl jsem tam dvě hodiny. Pak byl nádherný i Londýn, v Jihoafrické republice jsme zase jeli džípy až nahoru k vodopádům.

Jste Jihočech, co říkáte projektu Olympijského parku v Lipně nad Vltavou?
Myslím si, že je to skvělý nápad, jak dostat děti a mládež ke sportu, kterým se dnes moc do pohybu nechce. Hlavně Lipno je ideální lokalita pro rodiny s dětmi a všichni si tak budou moci zkusit olympijské sporty.

Jaký máte vztah k Lipnu?
Já tam strávil celé své dětství. Lipno znám jako své boty a pamatuji se, že na sjezdovkách byla jedna poma a jedna kotva. Rodiče měli na Lipně pronajatý penzion a podnikali tam. Mimochodem, tam jsem se naučil plavat, protože penzion měl dvanáctimetrový bazén. Táta mě tam bral do vody pořád, já z bazénu kolikrát nechtěl ani vylézt. Plavání mě bavilo a bylo jasné, že mě to chytne. Museli jsme pak z Lipna odejít kvůli škole, na základku jsem pak chodil do budějovické Arpidy.

Jak odpočíváte, když máte čas?
Mám rád, když je okolo mě hodně lidí. Takže chodím s budějovickými kamarády ven, v létě třeba děláme grilovačky, posedíme a probereme, co je kde nového. Známých a kamarádů mám díky plavání po celé republice opravdu dost, tak se třeba někdy seberu a jedu za nimi do Jihlavy, kde mám další partu. Ale občas se stane, že se zavřu na tři dny doma a nikdo o mně nic neví. To si pak dopřeji luxus, že můžu spát třeba i do dvanácti, když v týdnu vstávám brzo do bazénu. Kolikrát mě naši musí i budit.

Máte s plaváním plány do dalších let?
Hlavní je teď paralympiáda. Pak se uvidí. Ale s trenérem si říkáme, že už aktivně plavu deset let a oba toho máme plné kecky. Je toho dost. Chci si dát rok pauzu, ale plavat určitě budu nějakým způsobem dál. I když za čtyři roky bude Tokio. A kdo ví, třeba to ještě vydržím a zazávodím si na své čtvrté paralympiádě.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze