Soupeři jsou hypnotizováni. Pokud vůbec reagují rychlejším šlápnutím, tak váhavě, mátožně. Jako by se Armstrong vznesl přímo na nebesa. Tak dobře, žádné báje, legendy. Jenže když zůstaneme pevně na zemi, co uslyšíme?
"Je o mnoho silnější než my," řekl Manolo Saiz, šéf stáje ONCE. "Nevidím proti němu žádnou možnou strategii," řekl Belgičan Eddy Merckx, jeden z pětinásobných vítězů Tour.
Takže opravdu zázrak? Kdepak! Na Mont Ventoux, oné holé vápencové hoře, kde dují větry všemi směry, to z diváckých špalírů práskalo bičem: Dopi! Dopi! Francouzští fandové dávali Armstrongovi najevo: Bereš doping a my to víme! Každý den se našli lidé, kteří vskočili do silnice a něco na Armstronga zahulákali.
Těm radí: "Nechoďte na závody, když chcete cyklistu urážet. Zůstaňte doma." "Dobře vím, co mu asi letělo hlavou," řekl Merckx. "Byl jsem tady za svých časů také silně nepopulární."
Merckxe dokonce jeden divák shodil v roce 1975 z kola. Skeptici, v tomto případě spíše cynici, tvrdí, že jediní Francouzi, co Armstronga opravdu milují, jsou lidé zasažení rakovinou.
"Vzbudil v nás výjimečnou naději," řekla Antoinette Joubertová, trpící kostní rakovinou. "V nemocnici, když máme chemoterapii a vidíme ho v televizi, křičíme štěstím."
Cizinec vyhrávající na Tour je pro mnohé fandy jako lupič, co ukradl národní klenot. A navíc Američan! Byl prolezlý chemií, než se vyléčil z rakoviny, co když nějakou chemii přitáhl i na Tour?
Armstrong se rozmáchl doširoka, jak se hájí. Je to epidemie nedůvěry, která se zběsile šíří, prohlašuje. "A v tomhle střetu šampioni nikdy nebudou zcela obhájeni." Zeptá se někdo i vás: Vylučujete nějakou dosud neznámou, tudíž v antidopingových laboratořích neidentifikovatelnou látku? Vždyť proslulá americká medicína atd...
Srdce vám napoví: Vyloučit, je to poctivý chlap. Mozek, vycvičený mnoha zklamáními, varuje: Nevylučovat! Výjimeční sportovci, co umějí zázraky, se už nikdy nezbaví odia pochyb. Na to je sport příliš zkažený a zaprodaný.
