I on se většinu turnaje potýkal s neúspěšným servisem, který nakonec v posledních zápasech s Nizozemskem a Francií alespoň trochu zlepšil, kolísání české výkonnosti během důležitých zápasů však ani on svou příkladnou bojovností nezachránil. "Nejvíce nám asi scházela sehranost, příliš často jsme střídali úspěšnou sérii s řadou chyb. Je pravda, že v přípravě se nám herně dařilo mnohem lépe, ale musím potvrdit slova trenéra Velasca, že přátelský zápas se s utkáním na světovém šampionátu prostě nedá srovnat." potvrdil Martin Lébl.
Jeho precizně hrané rychlé útoky středem patřily k několika málo jistotám, o něž se mohl český tým v utkáních v Saltě i Santa Fé opřít. Velmi katastrofální byl naopak především český servis, který až příliš často znamenal laciný bod pro soupeře. A občas i z netaktických důvodů, kdy lehká podání kazili nejen střídající hráči, ale i podávající, kteří naprosto stejnou technikou neuspěli již několikrát po sobě...
I proto pak museli na podání nejnebezpečnější čeští hráči (Novák, Pláteník, Rak i Lébl) často i jen uvést míč do hry, neboť dva až tři spoluhráči před nimi servis pokazili - i proto snad definitivní naděje na postup do čtvrtfinále ukončil v závěru klíčového třetího setu s Francií Rakův skákaný servis do sítě.
Další velký nedostatek v českém týmu naplno pojmenoval asistent Pavel Řeřábek. "Na serióznější hodnocení ještě bude čas, momentálně to příliš prožíváme, ale ukazuje se, že tenhle omlazený tým ještě není schopen hrát pod tlakem - chybí mu zkušenosti, jak uhrávat důležité momenty v jednotlivých setech a hlavně koncovkách. Především nám však chyběla výrazná hráčská osobnost, která by měla odvahu vzít v krizových momentech zodpovědnost na sebe a svou úspěšností a nebojácností strhnout celý kolektiv."
Absence týmového lídra byla na hřišti citelná. Kapitán Dubš sice spoluhráče neustále burcoval, ale ani on nedokázal pravidelně bodovat v rozhodujících okamžicích, bojovník Martin Lébl dusil vlastní a týmové neúspěchy viditelně hlavně v sobě, přestože zejména na něm bylo pokaždé ihned poznat, jak jej pokračující český neúspěch vnitřně žere, a když se po většinu šampionátu moc neprosazoval ani nepsaný vůdce týmu Jiří Novák, těžko se dalo čekat, že spoluhráče strhne někdo z mladíků.
A tak mohli trenéři jen závidět třeba domácím trenérům argentinského bombera Milinkoviče, který během šampionátu dokáže svým heroickým výkonem strhnout nejen spoluhráče a fanatické publikum, ale ještě k tomu přidá třeba 23 vlastních bodů za zápas...
Na otázku, zda v české sestavě někdo takový nechyběl, nemá Pavel Řeřábek jednoznačnou odpověď. "Těžko říci, zda tady v Argentině někdo chyběl, ale o pár dobrých hráčích, kteří tentokráte zůstali doma, určitě víme - jmenoval bych snad jen Jakuba Novotného a také nahravače Černouška. Ale i přes jedinou výhru získali reprezentanti ohromné zkušenosti, sám jsem jako hráč startoval na několika šampionátech a z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že sebelepší trénink nebo přátelský zápas vám nikdy nemůže dát tolik, jako vyhrocená bitva na světovém či evropském mistrovství!"
O neúspěchu nechtěl hovořit ani zkušený Jiří Novák, který se však nebál nepříliš lichotivého srovnání českých výkonů v Argentině a na loňském evropském šampionátu v Ostravě. "Myslím, že až na zápas s Brazílií, který nám sice moc nevyšel, ale nakonec se ukázalo, že set na něj neuhráli Francouzi ani Nizozemci, jsme tady v Argentině neodehráli špatné zápasy, škoda je hlavně dvou tie-breakových duelů s Nizozemskem. Vyhráli jsme sice jen jednou, Holanďané čtyřikrát a jedou domů taky, takže tak hrozné to určitě nebylo.
Náš výkon byl ale hodně jiný, než třeba loni na ME v Ostravě, nejde ale ani tak o pozměněnou sestavu, jako spíše o styl naší hry. Na Evropě jsme hráli mnohem bojovněji, odvážněji, riskantněji, šli jsme agresivně po každém balónu, prostě byla znát větší sebedůvěra. Kdežto v Argentině jsme namísto vnucení své hry soupeři podle mého spíše čekali, s čím přijde protivník a těžili hlavně z jeho chyb..." uzavřel výstižně první vlnu hodnocení české účasti na argentinském MS Jiří Novák.
