Vzápětí věštil: "Teď už v Paříži nevyhraje někdo tak mladý jako kdysi Chang. Nadal byl poslední. Navíc dnešním talentům k těm nejlepším chybí strašně moc."
Ne každý s Wilanderovým tvrzením souhlasí. "On mívá velmi trefné názory, ale protože mluví příliš často, říká občas i blbosti," tvrdí bývalý daviscupový kapitán Jan Kukal.
Podle Kukala k žádné zásadní změně nedochází: "Typičtí běhaví antukáři mohou nadále na Roland Garros uspět, klidně i v mladém věku. Jen dočasně takové typy mezi muži chybějí. Až se objeví nový velký talent, proč by nevyhrál v sedmnácti? Stačí, když bude mít super hlavu a super nohy."
Rovněž Jan Kodeš soudí: "Že by tam už teenageři nemohli vyhrát, je blbost." Připouští však, že dnešní antukáři jsou agresivnější: "Nadal to pochopil a přitvrdil. Zato Söderling udělal chybu, že byl za finále na síti jen jednou."
Bez ohledu na Wilanderovo tvrzení je zjevné, že se Nadalův projev na kurtu mění. Dřív byl běhajícím obranářem, jehož neprůstřelnost přirovnávali reportéři k Čínské zdi. To bylo v éře, kdy měl dlouhé vlasy i šortky a triko bez rukávů, aby vynikly jeho bicepsy.
Dnes, ve 24 letech, už má vlasy i šortky kratší, na triku rukávy a do své hry, pro niž se na antuce zdála obrana jedinou možností, zakomponoval útok. K tomu mu prý pomohly i nové struny Babolat RPM Blast, které používají též Roddick a Tsonga. "Díky nim mám víc síly a lépe cítím míč."
Když v roce 2008 vyhrál Roland Garros poprvé bez ztráty setu, odevzdal na turnaji jen 41 gamů. Letos jich bylo 68, ale Nadalovy výměny jsou kratší než tehdy. "Pochopil, že se svým topspinem může být agresivnější. Že je zbytečné trápit se déle," tvrdí Patrick McEnroe.
Také Daren Cahill, bývalý hráč a nyní expert stanice ESPN, říká: "Snaží se dřív ukončovat body. Techniku na to už má." A zároveň tím chrání své tělo. "Proč by hrál dlouhé výměny, když ví, že by jeho koleno při tom trpělo," říká Wilander.
