Pro srovnání: cestu z Prahy do Brna by urazil za necelých pět a půl hodiny, běžnou chůzí by přitom trvala kolem čtyřiceti hodin. Jen o něco málo pomaleji - protože se na kratší trati nestačil tak rozběhnout - sprintoval Johnsonův krajan Tim Montgomery při nedávném rekordu na 100 metrů. Zřejmě nejatraktivnější atletickou disciplínu zdolal za 9,78 vteřiny.
"Je to nádhera dívat se na člověka v takové rychlosti," nadšeně líčí atletický trenér Dalibor Kupka, který má pod sebou desetibojaře Romana Šebrleho či Radka Zachovala, nejlepšího českého sprintera. "Cítíte z toho velkou sílu."
Kupka přitom očekává, že se zanedlouho bude kochat ještě zběsilejším kvapem: "Maurice Greene je lepší než Montgomery, a pokud bude zdravý, do roka ho překoná," odvážně tipuje kouč. "Pokud by měl ideální podmínky, je schopný stlačit rekord až o desetinu níž."
Činil by tedy 9,68 vteřiny. A potom? Hranice se přece nemůže posunovat do nekonečna. Každý člověk, tedy i nejlépe trénovaní sprinteři, má mez své osobní rychlosti. Kdyby ji překročil, hrozí mu poškození zdraví.
"Především natržení svalů v oblasti úponů," představuje si lékař atletické reprezentace Miloš Barna. "Ale netroufnu si říct, jestli třeba na stovku existuje nějaká definitivní hranice. Třeba se narodí člověk s výjimečnou svalovou kontrakcí a bude třeba lepší výživa."
Nebo lepší materiály. Technický vývoj s sebou nese naději na další vylepšování časů. V atletice to může být například pružnější povrch. Využití moderny ukázalo v poslední době plavání. Slavným se v tomto směru stal bazén z olympiády 2000 v Sydney, konstruovaný tak, aby v něm byl co nejmenší odpor vody. Plavci, kteří byli navíc navlečeni v aerodynamických kombinézách, tam lámali jeden rekord za druhým.
Ani v plavání ale nelze odhadnout, zda a kdy se zlepšování časů zastaví. V jeho nejrychlejší disciplíně, padesátce volným způsobem, je dnes za nepředstavitelný považován čas pod 21 vteřin. "Já se jeho překonání už nedožiju, ale myslím, že i tento limit padne," tvrdí reprezentační kouč Jaroslav Strnad.
I kdyby se ale lidské rekordy dostaly do mrtvého bodu, odkud by s nimi nešlo hnout, je tu další řešení: přesnější měření. "V budoucnu se klidně může ze setin vteřiny přejít na tisíciny," říká atletický trenér Kupka. Na tisíciny už se nyní stopuje kupříkladu rychlobruslení.
Rychlost, kterou dokáže člověk vyvinout, se nikdy nedokáže vyrovnat gepardovi, nejrychlejšímu živému tvorovi na planetě. Ten běží až 120 kilometrů za hodinu.
Ale za pomoci různých vymožeností člověk i geparda lehce překoná. Stačí si stoupnout na lyže a odvážně se pustit z děsivě prudkého svahu. Nebo si sednout za volant...
