"Čas 1:14:25 je pro mě důležitější než umístění," pravila studentka gymnázia v Jilemnici při gratulaci za první místo mezi českými běžkyněmi.
Nedělá rozdíl mezi závody na kole, v chůzi či běhu na dráze nebo na silnici. Do všeho jde naplno. Loni vyválčila na atletickém MS v Moskvě senzační sedmé místo v chůzi na 20 kilometrů, na cyklistickém šampionátu juniorek v Itálii skončila devatenáctá v závodě s hromadným startem, a před dvěma týdny vytvořila v Luganu český rekord opět v chodecké dvacítce.
A teď další osobák.
"Ten čas mě fakt potěšil," přiznala za cílem v těsné blízkosti Rudolfína, když se vymanila z objetí svého trenéra Iva Pitáka.
Momentky z Pražského půlmaratonu.
"Závod se vyvíjel bezvadně," pochvalovala si. "Můj vodič, triatlonista Ruda Cogan, který s námi trénuje, mě dotáhl na desátý kilometr a zvolil příjemné tempo. Dokonce tak příjemné, že mi přišlo pomalé, ale kdyby tam Ruda nebyl, běžela bych rychleji a pak by mi chyběly síly. Musím mu poděkovat," nezapomněla štíhlounká dívka na vděčnost.
Sobotním zlepšením se opět přiblížila k letitému českému rekordu Aleny Peterkové, který má hodnotu 1:11:02. Jestlipak ji láká? "Takhle neuvažuju, teď jsem ráda za dnešní čas - ten by mohl být odrazovým můstkem. Kdo ví, třeba se jednou dostanu i k tomuto rekordu," pokrčila rameny.
Anežka je démon, tvrdí Piták
Trenér Ivo Piták, bývalý chodecký reprezentant, je ze své svěřenkyně unesený. "Anežka je přírodní úkaz. Kdyby ji trénoval kdokoli, zase bude vynikající," odmítá svoje procenta zásluh.
"Je to démon, takový divočák, všechno co dělá, dělá naplno, a potřebuje, aby se pořád něco dělo. A nestačí jí být nejlepší v Česku, domácí píseček je jí málo. Závodí bez respektu z velkých jmen a hlavně ji to baví," dodal kouč.
"Jo, tak nějak to je," přitakává Drahotová. "Sport má být zábava, ne stres. A já pořád cítím rezervy, konkrétně v běhu určitě. Na běhání se speciálně nepřipravujeme, a stejně se pořád zlepšuju. Přijde mi to fajn," má jasno.
Velký rozdíl mezi chodeckou dvacítkou a půlmaratonem nevidí. "Trať je skoro stejná, že? Běh mi možná rychleji uteče, je víc akční, ale i chůze má svůj půvab a pravidla, musí se propínat kolena. A neumím ani říct, která disciplína je těžší - když si vytvořím osobní rekord, což se mi v poslední době dost daří, tak je prima každý závod. Zato loňský půlmaraton mi tolik nevyšel, ke konci jsem se dost trápila," připomněla.
Národním rekordem v chůzi z Lugana splnila limit pro mistrovství Evropy v Curychu, ale neznamená to, že by běhání a cyklistika šly nyní stranou.
"Vím, že jednou se budu muset rozhodnout, ale zatím se zlepšuju ve všem. Jestli to takhle bude pokračovat dál a třeba i příští rok, budu dělat všechno, alespoň zatím. Trénink mě baví, na závody se těším, nemám s tím problém," usmála se Drahotová, velká naděje českého sportu.
