Ve třetím kole se ukázalo, že handicap neexistuje, neboť přes Američana Sama Querreyho postoupil bez potíží 6:4, 6:2, 6:4. „Kotník je v pohodě. Den předtím mě bolel, ráno byl trochu ztuhlý, ale po zápase už dobrý,“ pronesl Murray.
Značí to jediné: trůn je v bezpečí.
Když o den dříve vypadl Novak Djokovič, byl to otřes maximální možné síly tenisové Richterovy stupnice. Murraymu zemětřesení nehrozí. Kdeže jsou loňské sněhy, když spolu v Londýně ve finále Turnaje mistrů bojovali v přímé bitvě o post světové jedničky.
Před Australian Open vedl Skot nad Srbem o 780 bodů.
Ten jakožto loňský vítěz obhajoval sumu 2 000 bodů, jíž se platí za grandslamový primát, za druhé kolo letos ale inkasuje pouhých 45. Kapitální sešup!
Murray jako poražený finalista drží 1 200 bodů z roku 2016. I pokud by nedošel tak daleko, Djokovičova fatální ztráta jeho vyhlídky lakuje veselými barvami (v pátek průběžné skóre znělo 11 540 ku 9 825). U náskoku na třetího muže žebříčku ATP, Kanaďana Raonice, navíc šlo o tisíce bodů.
Tohle vypadá dobře. Moc dobře.
„Byl jsem očividně velmi překvapen,“ popsal Murray svoji reakci na příliš brzký konec muže, jenž ho v Austrálii tolikrát ve finálových bitvách mučil. „Zvlášť když se podíváte, jakou tady Novak vždycky míval bilanci. Ale reálně se pro mě nic nemění. Vždyť jsme se mohli potkat nejdříve ve finále. A v tom ještě nejsem.“
To je od muže, který má od přelomu roku za své úspěchy nárok mít před jménem titul sir, až šlechtická úcta vůči rivalovi. Mění se toho samozřejmě velmi mnoho. Hlavní překážka zmizela, zvlášť když Djokovič nedávno zdolal Murrayho v prvním finále roku 2017 v Dauhá.
„Trochu se s tím pere, ale pořád je to kolísání na nejvyšším standardu,“ říká Murray trefně. „Ve srovnání téměř se všemi ostatními tenisty na tom Novak není špatně.“
Téměř se všemi. Ne s Murraym.
Svěřenec Ivana Lendla cítí, že si nyní může vybudovat průlomový náskok. O Zverevovi už byla řeč, zrádný soupeř se však rýsuje ve čtvrtfinále: lepší z boje světové pětky Keie Nišikoriho s Rogerem Federerem, který proti Tomášovi Berdychovi ukázal, že cestování časem je možné i mimo sci-fi filmy; jako by se vrátil do svých nejlepších let.
„Já jsem turnajové číslo 17, Kei je pětka. Takže je určitě favorit. Či ne? Já vám nevím,“ culil se Federer.
„Nebude to nic snadného. Ale já jsem hlavně rád, že je Roger na sto procent zpátky. Současný tenis ho totiž potřebuje,“ řekl gentlemansky Nišikori.
Kdo dostane šanci vyzvat krále?
Buď jak buď, Murray si chválí: „Mám pocit, že tu zatím hraju zápas od zápasu lépe.“ A body přibývají. Říše má pevné základy.