„Andyho třída zrovna do tělocvičny mířila,“ vzpomínala jejich matka Judy. Jamie se spolužáky zase slyšel rány, „jako když buší kladivo do střechy“, tedy vražedné výstřely.
Judy Murrayová se řítila do školy autem jako šílená a křičela na ostatní, ať jí jdou z cesty. Strach o děti jí trhal duši. „Proto existuje jediné místo, kde mě při myšlenkách na wimbledonské triumfy synů přemohou emoce - Dunblane,“ líčí. „Když jste z tragických hlubin nakonec schopni dojít do závratných výšek, doufám, že i lidé z Dunblane ke svému městu mohou cítit mnoho pozitivního.“
Báječní bratři s raketou to zvládli.
Tobě jde golf, mně zase fotbal
Žádná sourozenecká dvojice před nimi nedokázala v tenisu „přezimovat“ jako jedničky dvouhry i čtyřhry zároveň. Sestry Williamsovy k tomu v roce 2009 měly dost blízko, neb Serena vládla ženám a Venus mezi deblistkami skončila druhá.
Zvládli to ovšem až Andy a Jamie Murrayové. První je o 15 měsíců mladší a výrazně slavnější, Novaku Djokovičovi v závěru roku vyrval pozici tenisového krále. Jamie je zase na prvním místě čtyřhry.
A byl to právě on, jenž aktuálního miláčka Británie hnal kupředu.
„Většina Andyho drajvu v dětství vycházela z toho, že má staršího bráchu, jemuž jde všechno lépe,“ řekla máma Judy. Kdo sportoval, ví, že rozdíl roku a čtvrt je v dospívání zásadní.
Andy až obsesivně sledoval sourozencovy výsledky - a nezáviděl. „Z Jamieho triumfů se radoval pomalu víc než z těch vlastních,“ vybavuje si slavný britský tenista minulosti Tim Henman.
A že měl na co navazovat! Ve věku 12 let patřil Jamie Murray k nejslibnějším talentům svého ročníku spolu s jistými Rafaelam Nadalem a Richardem Gasquetem.
„Jamie byl dlouho větší, silnější a chytřejší. Prostě lepší než já,“ řekl Andy Murray pro ESPN. Pak míra jeho vlastního nadání a smršťující se fyzické rozdíly začaly situaci komplikovat. „Jamie je vážně dobrý golfista, já byl o něco lepší ve fotbale. Stolní tenis nebo squash byly na remízu. Ale to jsou moje vzpomínky. Třeba by to Jamie popsal trochu jinak,“ usmál se známější z bratrů.
Ve Wimbledonu, tak posvátném pro Brity, jako první uspěl starší Jamie, ale „jen“ ve smíšené čtyřhře (2007). Z Andyho triumf ve dvouhře (2013) udělal celebritu, společně dobyli loni Davis Cup. A britská média nyní řeší velmi nevážné téma: až o svátcích dojde u Murrayů na vánočního krocana, kdo z brachů dostane výsadní právo na první řez?
Vždyť jsou oba jedničky!
Životní rok Jamieho i Andyho
Rodinná řevnivost se projevovala jen mladickými souboji, nikoli žárlivostí. „Jsme si navzájem největšími fanoušky,“ prohlásil Andy.
Nejspíš i proto, že se Jamie dočkal svého dílu slávy; ne tak zářivého, ne tak bláznivě finančně oceněného, přesto solidního. Po triumfu v Davis Cupu letos s Brazilcem Soaresem vyhráli čtyřhru na Australian Open i US Open. Za jeho sportovní výsledky spojené s charitativní činností jej v Buckinghamském paláci vyznamenala královna.
„Je to zvláštní. Všechno se přihodilo strašně rychle, v průběhu pouhého roku a půl,“ popsal Jamie.
Místo „muže ve stínu“ a „toho druhého z bratrů“ už jméno Jamie Murray nese význam samo o sobě. Což je pro rodinné vztahy asi nejhezčí možná zpráva: Andyho úspěchy jsou od druhé poloviny roku 2016 až nadpozemsky dobré, vyhrál 24 utkání v řadě, a když se přidal i Jamie, nemá to chybu.
Dva bratři, dvě jedničky.
„Když jsme vyrůstali, nenapadlo by to nikoho z nás,“ řekl Andy.
Přímo z pekla až do ráje
Jejich nejslavnější rok nadešel přesně dvacet let po tom nejhorším.
Rytíř Andy Murray?Finanční odměny, trofeje, medaile... To vše se dá v případě britských sportovců převýšit oceněním, jež jejich kariérám dává úplně jiný rozměr - povýšením do rytířského stavu. Murray se po roce, v němž obhájil olympijské zlato, triumf ve Wimbledonu a víkendovou výhrou nad Novakem Djokovičem i post světové jedničky, zařadil na seznam kandidátů. Renomovaná sázková kancelář William Hill dokonce na možnost, že jej královna zařadí na novoroční seznam oceněných, vypsala solidní kurz 2:1. Šlechtický titul získal v roce 2013 cyklista Bradley Wiggins, mezi tenisty se sirem zatím stal pouze Norman Brookes v roce 1939. |
Judy Murrayová, uznávaná a přísná tenisová trenérka, dokonce pozdějšího vraha Hamiltona jednou svezla v autě, vždyť v Dunblane nežije ani deset tisíc lidí a většina z nich se navzájem zná.
Andy se do hrůzné minulosti odvážil nahlédnout až v pokročilém věku: „Nejdřív jsem nechtěl nic vědět. Jako dítě nemáte tušení, jak zlé to muselo být, ale když stárnete, postupně vám to dochází.“
Snad se jizvy milosrdným působením času aspoň zatáhly, zcela zacelit je dost možná nepůjde nikdy.
Dvacet let mezi dnem a vrcholem. To, že je taková cesta aspoň teoreticky možná, zní samo o sobě jako ta nejlepší zpráva o naději.