Norská parta se na výpravu připomínající norského průkopníka připravovala víc než dva roky. Teď na ně čeká krutě mrazivá pouť dlouhá 1 311 kilometrů. Přitom za první tři dny jich zdolali jen něco přes 70.
"Tímto tempem Amundsena nikdy nedoženeme," poznamenali si do deníku. "Budeme muset náš denní průměr zvýšit na 30 kilometrů a doufat, že nás počasí nezastaví."
Ulvang a spol. chtěli vyrazit už 19. října, stejně jako kdysi polární dobyvatel. Jenže v Punta Arenas v Chile je zastavil sníh, týden pak čekali na odlet. A už začínali být netrpěliví. "I když jsme tušili, že taková rizika tady jsou," říkali.
Když konečně dorazili na základnu Union Glacier, první na březích Antarktidy, hlásili: "Počasí je tu fantastické, minus 28 stupňů a skoro bezvětří. Cíl? Dosáhnout pólu 14. prosince, tak jako Amundsen."
Vegard Ulvang
Na nekonečný pochod vyrazili ze zátoky Bay of Whales, z míst, kde kdysi stál Amundsenův tábor Framheim. Bylo úterý devět hodin ráno. "Vzhůru k cíli," zaveleli.
Jejich program je rutina: hodina chůze, krátká pauza, a nanovo. Takhle den co den, dokud nevztyčí vlajku tam, co před sto lety slavný Nor.
První den zvládli v pěti úsecích 20 kilometrů. "Tělo si zvyká na zátěž," psali. "Krok za krokem, doslova. Zatím nic nebolí." Hned v úvodu je však potkalo překvapení, Ulvang spatřil na obzoru tmavou postavu lidských tvarů. "Že by tu byl ještě někdo s námi?" dumali. Až pohled dalekohledem je uklidnil, byl to jen stín ledovce. "Ale já jsem opravdu viděl, jak se pohybuje," dušoval se Ulvang. Byl to optický klam, jak běžné v těchto šířkách.
Druhý den přidali 23,6 kilometru. "No jo, nezní to bůhví jak, ale včetně přestávek nám to trvalo skoro osm hodin," bránili se. V ten moment byli pomyslně 263 kilometrů za Amundsenem. "Naše starosti, jestli dorazíme včas, ale nejsou ničím ve srovnání s obavami, jaké měl Amundsen s Robertem Scottem," připomněli souboj dvou poutníků o ledové prvenství.
Ten šťastnější z nich si do svého deníku 3. listopadu 1911 zapsal: "Jižní vítr v noci zeslábl, k ránu nabral severní směr. Jsme na 82. stupni jižní šířky."
Amundsenovi následovníci do toho svého o sto let později přidali: "Nekonečné roviny, dnes jsme ujeli 27,5 kilometru a neviděli jsme nic, jen sníh a zakřivení země." Na cestu jim svítilo slunce, obloha byla modrá, vzduch se nehnul a mrazil je teplotou -32 stupňů.
Až vylezou ze stanů, vyrazí znovu k zemské ose. Ke splnění mise jim zbývá čtyřicet dnů.
