A teoreticky i prakticky skvěle vybavení příznivci basketbalu v celých Spojených státech se ptají: Kde se bere takové množství prvotřídních basketbalistů, z nichž jen některým se zatím podařilo proniknout do nejmocnější ligy světa? Turnaj v Indianapolis dává tušit, že se v blízké době vydá do USA nová vlna basketbalových imigrantů.
Dirk Nowitzki by mohl být jedním z těch, kteří v NBA brzy dohoní takové megastar, jakými jsou O’Neal a Kobe Brynt, ale jakmile vystoupí na mezinárodní scéně, je to jednoznačně hráč, který se po dlouhé době může stát nejlepším hráčem turnaje a přitom nebude držitelem amerického pasu! A to i v takové konkurenci, jakou v Indianapolis představují basketbalisté hýčkaného domácího výběru.
Dokonce generální manažer NBA prohlásil na Dirkovu adresu: „Pokud bych si do svého vlastního výběru měl na tomto MS vybrat hráče, byl by to Nowitzki. Pokud vezmu v úvahu jeho věk, tělesné proporce a míru učenlivosti, není v americkém výběru hráč, který by byl lepší. Manažer každého týmu v NBA by chtěl hráče přes 210 cm, který má takové dovednosti, že může hrát na jakémkoliv postu. Evropa takové hráče v současnosti produkuje. My ne.“
Nejlepší hráči NBA se sice neobtěžovali předvést se před vlastním publikem, přesto tím úroveň turnaje rozhodně netrpí a diváci rozhodně vidí to nejlepší, co zbytek světa nabízí.
Bezprostředně po utkání USA - Čína vznikl pro stanici ESPN exkluzivní rozhovor s jedničkou letošního draftu, Yao Mingem, který poslal z tohoto duelu všem centrům profiligy skvělou vizitku. Celý materiál odvysílal nejsledovanější sportovní kanál v USA během dvou dnů snad padesátkrát a je velmi nepravděpodobné, že ho některý z hráčů NBA ignoroval.
V hlediště nemohl samozřejmě chybět Rudi Tomjanovich, hlavní trenér Houston Rockets, kteří v již vzpomínaném draftu brali hráče právě z pozice 1. Přesto, že Minga poslala poměrně brzy na střídačku pátá osobní chyba a zápas nedohrál, prozrazovaly časté prosřihy režie Tomjanovichovu jen špatně skrývanou spokojenost s výkonem bezmála 230 cm vysokého Číňana. Jeho nový klenot má snad jen jednu vážnější vadu – neumí ani slovo anglicky.
Z dalších hráčů, kteří mají velmi reálné šance proniknout do all-stars týmu mistrovství vzpomeňme také momentálně asi nejlepšího rozehrávače Evropy, Marko Jariče, který uchvacuje odborníky svou hrou jako "ze staré školy". Skvěle diriguje plejádu vynikajících jugoslávských individualit a v každém okamžiku upřednostňuje finální přihrávku před vlastním zakončením. Pro mnohé možná příliš nezáživný a fádní hráč bez efektního zakončení, pro trenéra Pešiče ovšem velmi cenný šperk.
To, že se Vlade Divac uchází i zde v Indianě o titul nejlepšího centra, možná ani nepřekvapí, precizní výkony Španěla Paua Gasola však uvádí do vytržení nejen španělské fanoušky a novináře. Sami Američané již dnes tuší, že to bude právě on, kdo v konečném hodnocení předčí jednoho z americké dvojice Antonio Davis a Raef LaFrentz. Další Jugoslávec, nesmírně populární Predrag "Peja" Stojakovič, vyhlášený "snajper" Sacramenta bude určitě patřit k nejvážnějším kandidátům na titul krále střelců.
A ještě nebyla řeč o dalších mladých drzounech, kteří se chystají v USA k velkému představení. Celá Amerika teď vidí bez kulis profesionální NBA, jak hraje Hedo Turkoglu (Turecko), Predrag Drobnjak (Jugoslávie), Andrej Kirilenko (Rusko), Vladimir Radmanovič (Jugoslávie) či Oscar Torres (Venezuela).
A to jsou hráči, kteří jsou teď k vidění v přímém přenosu na palubovkách v RCA Dom a Conseco Fieldhouse. Kde jsou další mladíci, kteří mají nejlepší předpoklady prorazit na americkém kontinentu mezi opravdové hvězdy? Kde je Nikoloz Tskitišvili (Gruzie), Bostjan Nachbar (Slovinsko), Raul Lopez (Španělsko) a samozřejmě i náš Jiří Welsch? Světový basketbal připomíná bezedný bazén plný skvělých talentů. Dejte jim pár let a stanou se pro basketbal „Made in USA“ noční můrou.
 Hvězda německého týmu Dirk Nowitzki |
