"Udělal jsem pár chyb a byl jsem překvapený, že jsem byl dole tak rychle. Ale mám teď skvělé lyže," liboval si Miller.
K vítězství mu napomohl nejrychlejší sjezd. Jasno o jeho triumfu bylo, když ve slalomu vypadl největší konkurent Grange. Přitom minout branku, to donedávna patřilo právě ke značce Miller.
Jenže se zdá, že americký bouřlivák se uklidnil. Třeba právě slalomy už zdaleka nejezdí jako blázen.
"Chci prostě dokončit. Když riskuju, vždycky vypadnu," říká vítěz Světového poháru 2005. A tak, když může, radši jede na jistotu. Jako včera. I proto vede celkové pořadí Světového poháru s náskokem 122 bodů před Rakušanem Raichem, může pomýšlet na celkový triumf i na vládu mezi sjezdaři.
"Když lyžuju dobře, můžu vyhrát každý závod. To je důvod, proč jsem se vydal vlastní cestou."
Nejen výhrami se vrátil do minulých let. Už nepřespává v hotelu s americkým týmem pod dohledem jako nezbedný školák. Za vlastní peníze si po světě vozí tým, do něhož patří například strýc. Bratranec zase pomáhá s prodejem suvenýrů. Vaří mu dobrý kamarád. A Miller údajně raději po nocích chodí na jeho dobroty než do barů.
A jestli ne, jeho flámování nikdo nemůže kontrolovat. Miller prostě v noci zaleze do většího ze dvou karavanů, v nichž tým přepravuje.
Pořídil si i mobilní posilovnu. "O tu jsem deset let žádal. Bylo bláznivé snažit se chodit na střední školy a posilovat tam na dětských strojích. Trénink během sezony je teď lepší. Musel jsem za to zaplatit, ale je to dobrá investice. Tenhle proces je správný."
Daří se mu. Nedávno překonal americký rekord v počtu výher ve Světovém poháru. Od včerejška jich už má třicet. "O tom jsem snil už jako kluk."
Pořád si pouští pusu na špacír. Ale už není jen flámujícím zvířetem. Vyhrál nejdelší sjezd ve Wengenu, ale taky vylepšil slalomovou techniku.
"Prohry mě štvou," říká.
Raději vyhrává.
