Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Konec srandafotbalu. Američané učí Čechy, jak hrát s „šiškou“

Obrana Pitbulls v brněnském derby zastavuje útočníka Alligators s míčem. | foto: Petr Toman / WorldSportsImages.com

8 2016
Pořád má punc exotického sportu, kterým se baví jedině Američané. Ale pozor: fotbal se šišatým míčem - u nás zvaný americký - zažívá v Česku mimořádný boom. A jižní Morava není výjimkou.

Je to mantra, která se line napříč všemi tradičními sporty. Nezáleží, zda se jedná o fotbal, hokej, házenou, cyklistiku, nebo třeba judo - jejich zástupci si svorně stýskají, že zájemců je čím dál méně.

To americký fotbal zažívá opak. Adeptů (a adeptek) toužících vyzkoušet hru, v níž se snoubí síla, dynamika, šikovnost i chytrost, stále přibývá. „Z vývoje jsem nadšený,“ oznamuje Zbyněk Zelinka, manažer brněnských Alligators.

Ti byli dlouhé roky jediným jihomoravským celkem. Zato teď?

Příští víkend se právě Aligátoři poměří ve finále třetí nejvyšší soutěže s týmem Znojmo Knights. V sobotu si finále druhé ligy zahrají Brno Sígrs. K tomu si připočtěte Brno Pitbulls, a dokonce ženský celek Brno Amazons.

Na soupisce každého týmu přitom najdete desítky hráčů. „Je cítit, že zájem jde nahoru. Lidé o fotbale vědí, naše hra je populárnější a populárnější,“ jásá Petr Švanda, zakladatel a trenér Sígrs.

Důvod je nasnadě: čím dál víc diváků hltá přenosy ze zámořské NFL a propadá jejímu kouzlu. Od obrazovek pak nadšenci zamíří na hřiště.

Na těch českých samozřejmě nic podobného jako v zámoří, kde hvězdy berou desítky milionů dolarů ročně a v popularitě strčí v Evropě sledovanější basketbal nebo hokej do kapsy, neuvidíte. Ale i tady se kvalita hry zvedá.

Z opozdilců vyrostli Sígři. A stoupají stále výš

Tak si počínají správní Sígři: celek amerického fotbalu, který se původně oddělil od zaběhnutých Alligators, je nyní sám brněnskou jedničkou. „Na papíře možná ano. Ale je otázka, jak by to vypadalo na hřišti,“ sděluje pokorně zakladatel, šéf klubu i hlavní trenér v jedné osobě Petr Švanda.

V sobotu každopádně Brno Sígrs čeká dosavadní vrchol. Ve finále druhé ligy, takzvaném Silver Bowlu, vyzvou od 16 hodin na ragbyovém hřišti v Bystrci tým Pilsen Patriots. „Jsme bráni jako favorité, ale doma ještě nic nemáme. Budeme si to muset vybojovat,“ oznamuje Švanda.

Ten původně válel v týmu Aligátorů. Spolu s kumpány z Bílovic nad Svitavou často jezdil na týmové srazy pozdě, čímž si vysloužili označení „bílovičtí sígři“. A to teď hrdě nosí v názvu klubu, založeného v roce 2012. „Už předtím jsme startovali na halovém mistrovství, které se hraje v menším počtu hráčů, takže jsme vedle Aligátorů vytvořili druhý tým. Postupem času jsme nabírali nové kluky a rozhodli se osamostatnit,“ popisuje Švanda.

Nyní už Sígrs žijí vlastním životem. Mají své nábory, pořádají své akce. A vyhrávají. Ze čtvrté nejvyšší soutěže se prokousali až do druhé, v níž mají titul na dosah. Baráž o postup mezi elitu však zatím neplánují. „Ještě nejsme připravení, musíme dozrát. Ale do budoucna máme co ukázat,“ je přesvědčen Švanda.

Sígři tradičně spoléhají na vynikající obranu, k níž přidali také pestrou ofenzivu. „Jsme schopní hrát tvrdou silovou hru, rychlou technickou i chytrou trikovou. Nechtěl bych připravovat obranu proti našemu útoku,“ hlásí Švanda.

„Ještě před pěti roky jsme tomu s klukama říkali srandafotbal,“ přiznává Tomáš Fortelný, který je quarterbackem, čili rozehrávačem, Aligátorů. „Teď je úroveň úplně jinde.“

Pokrok s sebou nese i stinné stránky. Přestože český americký fotbal zůstává v podstatě amatérským sportem, i v něm začínají platit pořádky z jiných odvětví. „Tým je tak dobrý, jak má hlubokou peněženku,“ podotýká Fortelný.

Bez spasitele to nešlo

Zatímco Češi hrají čistě pro zábavu, zápasy často vyhrávají placení Američané. „Když si tým může dovolit amerického trenéra a dva hráče, je na tom o 300 procent líp,“ sděluje Fortelný.

„Kluci z Ameriky mají zkušenosti a hlavně rychlost. To jsou věci, které se u nás nedají natrénovat. Někteří naši kluci jsou na hřišti taky rychlí, ale ‚importi‘ jsou úplně jinde. Quarterback pak může hodit balon někam do prázdna a stejně ví, že ho Američan chytne.“

Není to laciná záležitost. I bez posil přijde klub sezona zhruba na milion, jeden Američan pak znamená klidně i 250 tisíc korun navrch. „Záleží na domluvě. Ti náročnější chtějí mít zaplacené letenky domů, dostávají nějaký plat, mají zařízené ubytování, posilovnu, někdo chce speciální postel,“ líčí Zelinka.

V nejvyšší soutěži hraje bez amerického quarterbacka jediné mužstvo. A když k sobě má takový „šéf“ ještě muže, který sbírá přihrávky, vystačí si klidně sami.

Přínos takové posily si pochvalují také v Sígrs, kteří v průběhu sezony přivedli Terryho Gaitora. Ten nejčastěji peláší s míčem jako runningback. „Ve druhé lize je opravdu hodně cítit,“ oznamuje Švanda. Na otázku, zda v sobotním finále zvládne aspoň jednou přeběhnout celé hřiště, odpoví: „Věřím, že ano.“

Američané však nejsou jen automaty na vítězství, ale také učiteli, vedle nichž čeští hráči rostou. V Alligators takto před dvěma roky působil quarterback Fernie Garza. „Naučil jsem se od něj spoustu věcí. Především jeho know-how, které bych jinak nepochytil,“ oceňuje 29letý Fortelný.

Nyní se však Aligátoři posilám „made in USA“ vyhýbají. „Chtěl bych amerického trenéra. Ale ne hráče, na kterého by ostatní spoléhali jako na spasitele,“ vysvětluje Zelinka. „Chceme hrát s českými kluky.“

Sympatický přístup však vedl k tomu, že Brňané v nejvyšší soutěži dostávali takové dardy, až se radši přihlásili do nižší ligy.

Americký fotbal je už i v české verzi sportem, který slabiny neodpouští. A stále sílí.

Z extrému do extrému. Loni byli otloukánky, teď soupeře ničí

Byla to takřka hamletovská otázka: bít, či se nechat bít? Brněnští Alligators loni schytávali v české nejvyšší soutěži amerického fotbalu takové rány, že se dobrovolně rozhodli hrát nižší ligu. A v ní jsou naopak za ranaře oni. „Dostali jsme se do opačného extrému,“ podotýká manažer Zbyněk Zelinka.

Původní záměr takový nebyl. Aligátoři plánovali hrát druhou nejvyšší soutěž, ale přeřazeni byli až do té třetí. A v té nemají žádnou konkurenci. „Věřím, že nám tento restart pomůže,“ sděluje Zelinka.

Nebylo to před sezonou snadné rozhodnutí. Zkušení borci by raději setrvali mezi elitou. „Pro mě jako staršího hráče, který už má něco odehráno, je určitě lepší, když hrajeme s těžšími soupeři. Ale pro tým bylo lepší, aby se znovu vybudoval,“ říká quarterback, tedy klíčová postava týmu, Tomáš Fortelný.

Aligátoři, kteří nemají ve svých řadách žádného Američana, neměli v nejvyšší soutěži proti soupeřům nárok, což ničilo morálku týmu. „Kluci nechodili na tréninky, protože je to nebavilo. Pak se nám samozřejmě nedařilo a všichni byli frustrovaní. Přitom to hrajeme hlavně pro zábavu, ne pro peníze,“ líčí Fortelný. „Nakonec nás bylo tak málo, že bychom další sezonu možná ani nedohráli.“

Po loňském fiasku nabrali Aligátoři hordu nováčků. „A ty jsme chtěli motivovat. Což uděláte tak, že jim dáte možnost vyhrát,“ vysvětluje Zelinka.

Mají však výhry „o parník“ ten správný účinek? „Pohoda hráčů je úplně jiná, než když šli proti Američanům a dopředu věděli, že dostanou klepec. A mohli jsme nechat rotovat i záložní hráče,“ vyzdvihuje Zelinka. „Kluci z obrany hrají dobře a my v útoku máme mnohem víc prostoru, než když jsme šli po třech akcích ven. Jsme daleko vyhranější,“ oznamuje Fortelný.

Příští sobotu se Aligátoři ve finále třetí ligy střetnou se Znojmem Knights. A doufají, že poté jako suverén soutěže dostanou svolení k postupu. Ten totiž není vítězi garantován.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze