Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Američtí fotbalisté Vysočina Gladiators chtějí vítězit. Ale i hezky vypadat

Celek Vysočina Gladiators se spoléhá na pevnou obranu, v pěti dosavadních zápasech soupeřům dovolil jen 13 bodů. Na snímku se marně snaží prosadit přerovský Michal Bock. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

5 2017
Dva roky hráli v Nové Vsi na Havlíčkobrodsku, poté rok v Polné. Před minulou sezonou američtí fotbalisté Vysočina Gladiators řešili, co dál. A tehdy poměrně nový tým –vznikl v Chotěboři v roce 2012 – udělal zřejmě nejlepší volbu, jakou mohl. Přestěhoval své domácí zápasy do Jihlavy.

„Bylo to úplně zásadní rozhodnutí,“ přiznává předseda klubu a trenér týmu mužů Ondřej Paulus. „Měli jsme to jako velký sen, velký cíl. Prvních pár let to ale fotbalově ani organizačně nebylo možné,“ vzpomíná.

„Nejprve jsme se z Chotěboře přesunuli do Polné, kde jsme odehráli jeden rok. Ale protože v Polné byly nějaké problémy, co se týče kolize termínů našich zápasů s místními fotbalisty, rozhodli jsme se přesunout přímo do Jihlavy,“ popisuje místopředseda klubu Martin Kulha. „Protože tam jsme viděli největší potenciál, co se týče diváků, zájmu nových hráčů a podobně.“

A sázka na Jihlavu se vyplatila. „Přesunutí klubu do Jihlavy vše úplně změnilo,“ tvrdí Paulus. „Jde o největší město v regionu, my máme Vysočinu v názvu a tak jsme na takovém místě, kde máme být,“ usmívá se.

Přesvědčit správce jihlavských hřišť o tom, že na svůj pozemek mají pustit americké fotbalisty, nebylo úplně jednoduché.

„Ze začátku jsme se setkali s nedůvěrou provozovatelů. Když jsme jim řekli, že bychom na jejich hřišti chtěli hrát americký fotbal, většinou měli strach, že zničíme trávník,“ líčí Kulha. „Ale po prvním zápase bylo vidět, že ho nezničíme víc než fotbalisté. A pak už byla dohoda bezproblémová.“

Gladiators tak hrají svá domácí střetnutí v areálu Na Stoupách, který jinak využívá především fotbalový klub FC Vysočina. „Ten má sice plno mládežnických týmů, a tak je stále problém najít volné termíny na zápasy, ale spolupráce je dobrá,“ pochvaluje si Kulha. „Chtěl bych správci areálu, panu Veselému, a správci hřiště, panu Březinovi, poděkovat,“ vzkazuje.

V novém prostředí dostali Gladiators do vínku nově zrekonstruované zázemí. „Kompletně všechno je parádní, za to jsme fakt vděční,“ usmívá se Kulha. „To prostředí si pochvalují i naši soupeři.“

O zájmu diváků nerozhoduje jen kvalita předvedené hry

Tým, který střídá tréninky v Havlíčkově Brodě a Jihlavě, navíc okouzlil místní fanoušky. „Jsou úžasní, moc jim děkuji,“ těší Pauluse. „Když se vám zrovna nedaří, nejde to, a člověk se otočí a vidí tam čtyři sta pět set lidí, jak mu fandí, dává to povzbuzení, naději. A hlavně pocit, že se to nesmí vzdát.“

Na to ostatně Gladiators nemají ani myšlenky. Vždyť v letošní sezoně vyhráli všech pět dosavadních duelů, které ve třetí lize sehráli.

„V Čechách to ale zatím není o tom, jak pěkný fotbal se hraje na hřišti. Nerozhoduje ani tak samotný sport, jako spíš to, jak se který klub soustředí na propagaci mimo zápasy a jak pěkně to utkání připraví,“ myslí si Kulha.

„Samozřejmě řada diváků, kteří přijdou, nezná pravidla. Nebo aspoň ne nějak podrobně. Teprve se je učí,“ všímá si Kulha. „Proto pomáhá komentátor a podobně.“

Celek Vysočina Gladiators se spoléhá na pevnou obranu, v pěti dosavadních...

V Jihlavě zatím neokoukaný sport přitahuje zájem. Na květnový duel s Budweis Hellboys dorazilo více než šest stovek diváků, nynější sobotní bitvu s Přerov Mammoths navštívilo téměř pět stovek fanoušků.

A to se přitom v nedalekém areálu letního kina právě konal dětský den, a tak lidé spíš než za sportem mířili za zábavou.

„Pokud by se udržela návštěvnost pět set, šest set diváků, byla by to rarita,“ tvrdí Paulus. „Vždyť i na první ligu chodí míň lidí. Asi jeden z organizačně nejlepších českých týmů jsou Pardubice Stallions a tam dlouhodobě chodí průměrně čtyři sta diváků,“ přirovnává podmínky v dalších městech. „Takže pokud nepočítám play-off nebo finále první ligy, měli bychom jednu z největších návštěvností amerického fotbalu u nás.“

Paulusovo nadšení trochu krotí Kulha. „Není to tak, že by všechny týmy, které k nám přijedou, byly zvyklé, že k nim chodí na zápasy jen sto lidí. Třeba ve Znojmě se běžně hraje před více než tisícovkou diváků,“ zmiňuje nedaleký tým, který se však účastní čtvrté divize v Rakousku.

Propagace klubu? Většinou na ni přispívají sami hráči

Přesto, že Gladiators po loňském postupu hrají třetí nejvyšší českou soutěž, americkému fotbalu dělají skvělou reklamu. Klub fanoušky oslovuje profesionálními videi, promyšlený má i merchandising, tedy prodej reklamních předmětů, nebo výstupy na sociálních sítí.

„Když se před třemi lety měnilo vedení a já nastupoval jako trenér, měli jsme dva cíle. Zaprvé hrát dobře a vyhrávat, což jsme do té doby nezažili. A druhý byl možná skoro stejně důležitý – aby hráči, kteří za nás hrají, byli na tým hrdí,“ říká Paulus. „S tím souvisí, že se jim snažíme dávat nějaké oblečení, hrát na dobrém hřišti, nebo mít na netu hezká videa.“

S výbornou prezentací klubu pomáhá jeden hráčů, linebacker Jiří Brychta. „Právě on se stará o PR, marketing, reklamu a propagaci,“ vysvětluje Kulha. „Myslím si, že to zvládá velmi dobře. I díky němu se daří diváky nalákat.“

Jako všude, i zde je kvalitní propagace klubu především otázkou peněz. „Hodně z toho, řekněme osmdesát procent, si platíme my sami – hráči. Snažíme se, aby to vypadalo profesionálně,“ říká Kulha.

Pomoct však musejí i sponzoři. „Ale tím, že máme tři čtyři domácí zápasy za rok, můžeme si dovolit je zafinancovat tak, aby vypadaly opravdu dobře. Kdybychom jich měli deset patnáct, už by to bylo o něčem jiném,“ uznává Kulha.

Klíčovou roli v diváckém zájmu však stále hrají především výsledky. „Ono to se sebou souvisí. Laicky řešeno: je dobré hezky vypadat, ale i vyhrávat. Důležité jsou obě věci,“ dodává Paulus.

Skupinu vyhráli. Rozhodující bitva však teprve čeká

Celek Vysočina Gladiators se spoléhá na pevnou obranu, v pěti dosavadních...

Pět zápasů, pět vítězství. A k tomu už s předstihem zajištěné prvenství v třetiligové skupině Jih, a tím pádem i jistota výhody domácího prostředí pro klíčový duel celé sezony –semifinále, jehož vítěz si zřejmě zajistí postup do druhé ligy.
Tak se dá ve zkratce popsat aktuální situace amerických fotbalistů celku Vysočina Gladiators.

„Zatím samozřejmě panuje velká spokojenost. Tým funguje, všichni hrají, nikdo se vážně nezranil,“ pochvaluje si hlavní trenér Gladiators Ondřej Paulus. „Ale ještě není konec. To nejdůležitější máme teprve před sebou.“

Jihlavský tým se v letošní sezoně může opřít o doslova neprostupnou obranu. Ta v pěti utkáních soupeřům dovolila dohromady jen 13 bodů. Pro srovnaní: útok Gladiators jich soupeřům nasázel už 144.

„Obrana funguje opravdu dobře,“ těší Pauluse. „Dáváme do ní nejlepší hráče, jsou to skvělí kluci. A parádně ji vede kapitán Michal Reng,“ zmiňuje třiadvacetiletého linebackera, jenž před sezonou přišel na hostování z Brno Sígrs.

O „vozové hradbě “ domácích Gladiátorů se naposledy přesvědčili prostějovští Mamuti, kteří v sobotním přímém duelu o první místo skórovali jen jednou
–v úvodu zápasu za tři body.

Poté už je jihlavský celek vymazal, ve druhé půlce navíc hosté dopláceli na vlastní nedisciplinovanost.

„Fauly, které udělali, měly velký vliv na naše skórování,“ všiml si Paulus. „Protože dva touchdowny jsme dali po jejich obrovských chybách,“ těšilo ho.

„Zápas v americkém fotbale je dlouhý, trvá dvě a půl, tři hodiny. A po celou dobu je potřeba udržet nervy, obzvlášť když je výsledek těsný,“ uvědomuje si. „Nevím, co se stalo. Kdyby pokračovali v tom, co hráli první polovinu, asi by to pro nás bylo těžké. Ale udělali chyby, na které jsme čekali,“ uvedl Paulus.

Nečitelní semifináloví soupeři

Po pěti ze šesti zápasů základní části tak Gladiators ví, že semifinále třetí ligy si zahrají doma. Soupeřem jim bude druhý celek skupiny Sever. „Ať už to bude pražský nebo liberecký tým, nevíme, co od něj můžeme čekat,“ říká.

Prague Mustangs s Liberec Titans jsou zatím pro Pauluse nečitelní. „V posledních letech jsme se s nimi nesetkali. A když jsme se s nimi střetli v minulosti, oba týmy nás porazily,“ varuje kouč.

Semifinále, které se hraje 2. července, bude klíčovou bitvou sezony. Její vítěz si totiž –bez ohledu na výsledek v následném finále přezdívaném Bronze Bowl –zřejmě zajistí postup do druhé ligy.

„Česká asociace amerického fotbalu totiž chce rozšířit počet prvoligových týmů. Což znamená, že do první ligy přejde více druholigových celků. A tím pádem jich více postoupí i ze třetí ligy,“ vysvětluje Paulus.

„Takže je možné, že pokud bychom se dostali do finále, příští rok bychom hráli druhou ligu,“ naznačuje lákavou možnost.

Právě finálová účast přitom pro třetiligového nováčka z Vysočiny byla pro letošní sezonu velkým přáním. „Ale pozor, pokud bychom v semifinále prohráli, všechny předchozí vítězství by nám byla k ničemu,“ uvědomuje si Paulus.

Ještě před rozhodujícím střetnutím sezony Jihlava za dva týdny přivítá beznadějně poslední celek skupiny Jih East Bohemia Bucks, kterému začátkem dubna v Pardubicích naložili 54:0! „Na jednu stranu to pro nás bude příjemná generálka, protože si můžeme vyzkoušet nové věci. Můžeme nejsilnější hráče poslat na hřiště jen na chvíli a pak tam nechat náhradníky, nebo ty, co se normálně do sestavy nedostanou,“ naznačuje Paulus.

„Na druhou stranu jsem rád, že zápas s Přerovem byl pro nás těžší. Protože nás to trošku udrželo v realitě. Musíme se soustředit na to, abychom se dobře připravili na nejdůležitější utkání, které letos budeme mít,“ dodává kouč.

Autor:


Témata: Vysočina




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze