Sedmé místo jako na olympijských hrách v Salt Lake City obsadili čeští běžci na lyžích v dnešní štafetě na mistrovství světa ve Val di Fiemme. Po Lukáši Bauerovi, Jiřím Magálovi a Petru Michlovi vytáhl kvarteto Martin Koukal z nelichotivé desáté pozice a ve sprintu jen těsně prohrál s finským finišmanem.
Stupně vítězů jsou českým běžcům vzdáleny, ale podle trenéra Květoslava Žalčíka bylo páté místo reálně na dosah. "Tahle generace dozrává a jsem přesvědčen, že jednou budou schopni udělat ve štafetě vynikající výsledek," domníval se Žalčík s tím, že se musí všem sejít forma, vynikající lyže a kousek štěstí.
Trenér před závodem uvažoval o šestém místě, za to by byl šťasten. Sedmou pozicí běžci udrželi laťku z olympiády. "Ale když jsem viděl vývoj závodu a vše jsem si sesumíroval, tak mám v tuhle chvíli svědění, že škoda, škoda," posteskl si Žalčík.
Českou štafetu rozběhl Bauer a hned na druhém kilometru spadl. Chtěl předjet Itala Fabia Maje, ale ten mu vjel do stopy, Bauer se přetočil a poroučel se k zemi. "Jel jsem suverénně poslední, za mnou byl jen Dán, a až na stadion jsem to doháněl," řekl rozladěný běžec. "Smůla se opět projevila, mohlo to být o deset vteřin lepší, protože bych jel v kontaktu," doplnil.
Přední pozice na druhém úseku ztratil z dohledu Magál. Nedotáhl sedmivteřinovou ztrátu, kterou měl na čelo Bauer, naopak se propadl ze sedmého až na dvanácté místo. V cíli se kál, že štafetu pokazil. "Rupnul jsem. Asi jsem to přepálil a konec jsem šel," přiznal Magál, který se marně zkoušel držet Nora Estila.
Bauer nebyl potěšený, že jel první úsek. Domníval se, že měl rozbíhat Magál a on nastoupit po něm. Bavil se o tom před závodem s trenérem. "Myslím, že bych byl platnější na druhém úseku, ale trenér mi vysvětlil, že zkouší novou strategii, a tak jsem odvedl, co jsem mohl," ujistil Bauer, že nic neošidil. Ve svém úsudku vycházel z toho, že země, které nemají vyrovnanou čtveřici, stavějí nejlepší běžce na druhý a třetí úsek. "Věděl jsem, že Jirka bude mít velké problémy," uvedl Bauer.
Běžec nicméně respektoval trenérovo rozhodnutí. "Jsem tady, abych poslouchal," řekl Bauer. Koukal měl startem podobný názor jako Bauer, ale když viděl vývoj závodu, dal za pravdu Žalčíkovi. "Bylo to postavený relativně dobře, protože na prvním úseku se za to dost bralo a mohlo hrozit, že by Magál přišel se dvěma
minutami. Průběh byl štafety docela dobrý," pronesl Koukal.
Trenér zůstal přesvědčen, že postavil štafetu rozumně. Důležité podle něj bylo, aby na prvním úseku neztratili Češi kontakt. Problém viděl jinde. "Magál po náročném programu nevydržel se silami. Pokud se chceme soustředit na výsledek ve štafetách, musíme asi poskládat nasazování běžců do závodů trochu jinak," usoudil Žalčík a uvažoval, že Magál neměl jet třicítku. Druhou polovinu štafety, bruslařskou část, začal Michl. Posunul český tým na desáté místo. "Odvedl dobrou práci,"
zhodnotil Žalčík. Koukalovi se nenastupovalo lehce. "Prostě jsem za to vzal a jsem jsem naplno," prozradil svou taktiku.
Na posledním úseku Koukal předjel Estonce, Japonce, Francouze a Itala Zorziho. Do finiše o šesté místo najel společně s Finem Repem, ale sprint prohrál. "Ten konec mě štve," zlobil se Koukal. Šesté místo by přitom bylo nejlepším výsledkem mužské štafety na mistrovství světa a olympijských hrách od bronzu na MS v Lahti 1989.
Štafeta mužů 4x10km: 1. Norsko (Aukland, Estil, Hofstad, Alsgaard) 1:31:56,4, 2. Německo (Filbrich, Schlütter, Sommerfeldt, Teichmann) -0,2, 3. Švédsko (Södergren, Fredriksson, Elofsson, Brink) -16,4, 4. Rusko -25,1, 5. Švýcarsko -1:20,5, 6. Finsko -1:39,8, 7. Česko (Lukáš Bauer, Jiří Magál, Petr Michl, Martin Koukal) -1:41,4.
Přehled umístění českých štafet od roku 1989:
1989, MS - Lahti (Fin.) 3. místo,
1991, MS - Val di Fiemme (It.) 8.,
1992, OH - Albertville (Fr.) 7.,
1993, MS - Falun (Švéd.) 8.,
1994, OH - Lillehammer (Nor.) 8.,
1995, MS - Thunder Bay (Kan.) 9.,
1997, MS - Trondheim (Nor.) 8.,
1998, OH - Nagano (Jap.) 15.,
1999, MS - Ramsau (Rak.) 8.,
2001, MS - Lahti (Fin.) 15.,
2002, OH - Salt Lake City (USA) 7.,
2003, MS - Val di Fiemme (It.) 7.
