„V Lake Louis se mi nikdy nedařilo, tohle byly moje nejlepší výsledky,“ zmínila zlínská rodačka 36. a 39. místo ve sjezdu a 38. v superobřím slalomu, kde jí scházelo na bodovanou třicítku 45 setin vteřiny. „Pozitivní bylo, že jsem udržela odstupy ze závěru loňské sezony.“
Na prahu nové totiž mívá Křížová pomalejší rozjezdy. „Nevím, čím to je, ale pořádně začínám závodit až kolem ledna,“ uvedla dlouholetá česká jednička v rychlostních disciplínách. Z Kanady se minulý týden přesunula do Evropy a dnes otestuje sjezdovku ve Val d’Isere, na kterou nemá příjemné vzpomínky. Jako 20letá sjezdařská elévka tam v roce 2009 nedokončila sjezd do kombinace ani super G. Křížová se tím však nestresuje.
„Trať je po startu rovinatější s terénními vlnami, ke konci docela prudší a točivější. Mohla by mi sedět,“ míní česká olympionička a reálně uvažuje o klasifikaci v první třicítce. „Když předvedu, co umím v tréninku, mohla bych atakovat 20. místo,“ troufá si Křížová.
V dějišti zimních olympijských her z roku 1992 jí bude fandit nejen její francouzský přítel, ale také domácí sjezdařky, se kterými se po roční odmlce opět spojila.
V loňské olympijské sezoně se připravovala s italským týmem, jenže navzdory zájmu Křížové se vzájemná spolupráce přerušila.
„Všechno perfektně fungovalo, byla jsem domluvená s italskými trenéry na pokračování, ale nedomluvily se národní svazy,“ povzdechla si Křížová, která tak musela v létě náhle hledat náhradu. „Rozeslala jsem dopisy do různých stran a byla jsem ráda, že na nabídku kývli Francouzi. Tým je veliký, má kvalitní základnu a dobře se známe.“ Křížová měla podmínku, aby si mohla ponechat svého servismana, Francouzi po ní požadovali zaplacení paušálu.
„Když se to všechno sečte, vychází mi to pořád lépe, než kdybych se připravovala sama,“ spočítala Křížová, pro niž je v sezoně se světovým šampionátem vrcholem každý závod elitního Světového poháru. „Důležité je, abych měla radost z lyžování, a tu mám.“
