Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Finský Dán chce být co nejlepší. V Praze našel víc, než čekal

Finský reprezentant Alexander Madsen (u míče) útočí na rakouský koš. | foto: FIBA

11 2017
Cesta k velké kariéře pro talenty ze severní Evropy obvykle nevede přes Prahu. Alexander Madsen chce být výjimkou. Finský basketbalový reprezentant loni posílil USK a z jeho haly na Folimance se chce odrazit výš. Do helsinské Hartwall Areny, jež hostí skupinu letošního mistrovství Evropy. A jednou třeba i do amerických Madison Square Garden, Staples Center či United Center.

Dvaadvacetiletý blonďák má program nabitý na několik měsíců dopředu. Ale většina jeho bodů je jedno společné. V Los Angeles, v Las Vegas i v kempu finského národního týmu ho čeká hlavně dřina.

Nejzábavnějším je hned ten první z bodů - čtvrtfinále Národní basketbalové ligy. Madsenův USK do série s Opavou na čtyři výhry vstupuje už v úterý od 18 hodin doma. Ve středu ve stejnou hodinu se rozehraje zápas číslo dva.

Pražský celek pomýšlí po letech na úspěch, takže se mu Madsenovy zkušenosti budou hodit. Jako jeden z mála členů kádru totiž ví, jaké to je v play-off vyhrávat. Do Česka totiž nadějný pivot přicházel jako čerstvý mistr Finska.

„Musíme myslet hlavně na to, že play-off je jeden celek. Není to o jednom zápase. Můžete klidně prohrát první utkání o šedesát, ale má to stále hodnotu jednoho utkání bez ohledu na skóre. Je třeba být konstantní a vytrvalý. Zbytečně nepanikařit. Zároveň musíte být stále připraven,“ popisuje své zkušenosti.

Před rokem jste s s Kouvotem Kouvola slavil titul. Co se vám ze zlatých vzpomínek vybaví dnes?
Bylo to naprosto úžasné. V prvním kole jsme hráli s týmem nažhaveným na zajímavý výsledek. Obě domácí utkání jsme však vyhráli rozdílem dvaceti bodů. Oni nás pak doma porazili asi o čtyřicet a druhý zápas vyhráli poslední střelou. A v rozhodujícím souboji jsme prohrávali o patnáct a na časomíře bylo zhruba pět minut do konce. My je dotáhli a proměněnou střelou s klaksonem jsme vyhráli celou sérii. To bylo nezapomenutelné. Všechny nás to nastartovalo.

S fanoušky za zády

Podporu, jakou má Alexander Madsen, by mohli závidět mnozí čeští sportovci, nejen basketbalisté. On se za ni taky umí odvděčit.

Do Prahy za ním zhusta míří ekipy finských fandů. „Mnozí z nich to mají jako takovou tour. Cestují, objedou pár zápasů a vrátí se zpět na základnu,“ vysvětluje vytáhlý Fin. „Ale většina z nich je jen zvědavá, jak se mi daří v prvním angažmá mimo mé rodné město. Přijedou na otočku. Praha je samozřejmě krásné město a pro ně je to lákadlo.“

Madsen má pro své příznivce pouze slova uznání. „Je to neuvěřitelné. Koupí letenky, vezmou v práci dovolenou, vše si zařídí a vy pak slyšíte na Folimance, že vás podporují ve vaší rodné řeči. Občas je tu člověk sám, ale díky tomuhle to vlastně vůbec nevnímá.“

Ve Finsku je teď USK slušně sledovaný přes sociální sítě a řada fanoušků si pořídila Madsenův dres. A pokud ho koupí doma, mohou si být jisti i tím, že prošel rukama jejich sportovního hrdiny.

„Dohodl jsem se s vedením svého domovského klubu ve Finsku, dali na webové stránky výzvu, udělali jsme jednu velkou objednávku a já to posílám do Finska,“ popisuje Madsen svoji práci s příznivci.

Jaké máte po necelé sezoně v Česku o zdejší lize celkové mínění? V čem vás v porovnání s tou finskou překvapila?
Týmy ve Finsku mají většinou tři až čtyři cizince. To změní celkový obraz hry. Hodně mě překvapilo, že v Čechách řada týmů hraje se zkušenými domácími hráči a skoro nemají cizince. Náš USK, Opava, Děčín... To ve Finsku rozhodně není pravidlem.

Kteří hráči vás v Národní basketbalové lize zaujali?
Nechci moc hodnotit Američany, ti jsou po celé Evropě. Když už tu jsou, je jasné, že něco umějí. Spíš mě zaujali čeští hráči. Jakub Šiřina z Opavy, který byl loni nejužitečnějším hráčem celé ligy. Z Nymburka určitě Jiří Welsch, vím o tom, že byl draftován a hrál v NBA i ve velkých evropských klubech. Určitě Vojtěch Hruban. Nedávno jsem zjistil, že tady v USK vyrostl. Ten hraje skvěle.

Kdo je vaším MVP v české lize?
Tady není nad čím dlouze přemýšlet. Je to (spoluhráč) Jaromír Bohačík.

Do Prahy jste přicházel hlavně kvůli lekcím vyhlášeného trenéra Mirsada Aliloviče. Naplnila se vaše očekávání?
Upřímně vám říkám, že mi tu nic nechybí. Což jsem ani já sám nečekal. Krásné a skvělé město. Nikdy se tu nenudíte a když něco potřebuju, hned se to vyřeší. Tréninky jsou na Folimance excelentní, stejně tak podmínky pro vrcholový sport. Máme v hale vše, na co si vzpomeneme. To, jak se lidi z klubu starají o hráče, je o úroveň výše, než na co jsem byl zvyklý. Třeba fyzioterapeutka (Aneta Šobová) se postará, kdykoli je třeba. Bez ohledu na to, zda je všední den, nebo víkend. USK nabízí super servis a už je pouze na hráčích, jak ho využívají. Pokud chcete, můžete se plně soustředit na basketbal a výkon. Jsem tu spokojený.

Co by si od vás měli vzít čeští spoluhráči? Prý se nadstandardně věnujete péči o své tělo. Kde se ve vás tahle stránka profesionality vzala?
To není úplně lehká otázka. Já si myslím, že je třeba na sobě pracovat i mimo trénink, jen pak se neustále posouváte kupředu. Musíte to brát tak, že tohle je vaše práce a tělo je váš nástroj. O ten nástroj je také třeba se starat a pečovat o něj. Na tréninku dělají všichni to samé. Pokud nebude nikdo pracovat navíc, všichni na tom budou stejně. Ale vy přece chcete být lepší.

Když jste loni přicházel, nebál jste se mluvit o tom, že je vaším cílem NBA. Co vy a letošní draft? Jaký jste před ním zvolil program?
Dost našlapaný. Vypadá to, že po klubové sezoně budu mít deset dnů pauzy a pak letím do Los Angeles, tam budu mít tréninky. Dvakrát denně od pondělí do soboty. To bude trvat až do doby draftu.

Plánujete také účast v přípravné NBA Summer League. Už se rozhoduje, jaké kluby vám nabídnou místo v týmu? A co od této zkušenosti očekáváte?
Já tam prostě chci hrát. Neřeším, v jakém by to mělo být dresu. Chci tam a chci se tam ukázat. Získat zkušenost. Třeba se ukáže, že to na NBA stačí. Pokud ne, budu pracovat dál a zkusím to zase příště.

A co nabídky z evropských klubů? Objevují se?
Na to se vůbec nesoustředím. Mám v USK ještě smlouvu na příští sezonu.

K hvězdám letošního draftu patří váš krajan Lauri Markkanen. Jak jeho cestu do NBA sledujete vy? A jak jí přihlíží Finsko?
Lauri je skvělý mladý hráč, který má správně nastavenou hlavu. Je skromný, pracovitý, s nohama na zemi. Velice variabilní, má dobrou střelu a může hrát od pivota po křídlo. Může bránit menší hráče, než je on sám. Je to velmi platný hráč pro styl basketbalu, který se teď hraje. U nás ve Finsku ho lidé během sezony mohli sledovat v televizi. Utkání byla na neplacených kanálech, to se týkalo i zápasů z March Madness (play-off univerzitní NCAA) včetně finále, kde Lauriho Arizona už nebyla. Byl to pokus, jak nalákat diváky.

Do Prahy se během léta vrátíte s finskou reprezentací na přípravu s Českem. Jaký to bude pro vás zážitek?
Rozhodně se na to těším. Bude to skvělý návrat po dlouhém pracovním létu. Tak uvidíme, jak mě lidi vezmou v jiném dresu.

Alexander Madsen z USK Praha smečuje v utkání s Brnem.

Alexander Madsen z USK Praha smečuje v utkání s Brnem.

Jak silný bude letošní finský výběr? Hlásí se trenéru Henriku Dettmannovi všechny opory, nebo se už někdo omluvil?
Myslím, že valná většina hráčů tam bude. Tohle je pro nás vrchol dlouholeté cesty. Nejen kvůli tomu, že se bude hrát skupina Eurobasketu u nás ve Finsku. Každý u toho chce být. My nemáme velké hvězdy, ale sázíme na poctivý týmový výkon.

Jak náročný boj o finální nominaci čeká vás osobně?
Samozřejmě to nebude snadné. Jsem mladý a nemám tolik zkušeností. Musím si své minuty zasloužit a případně se chopit šance. Chci ale ukázat, že do národního týmu patřím, udělám pro to maximum.

Jste v kontaktu s trenérem Dettmannem? Jak vaše výkony hodnotil?
Ano, byl tu za mnou v Česku pár dní zpátky. Byl na jednom utkání a pak jsme spolu zašli na večeři, kde jsme řešili můj letní program. Bavili jsme se samozřejmě i o tom, co je třeba zlepšit a jak se cítím.

Fin. A taky Dán

Finská posila Pražanů nemá zrovna typické finské jméno. A tenhle pocit se ještě zvýrazní, když mu nahlédneme do pasu. Tam stojí Thor Alexander Bjerregard Madsen.

Madsenovi nejsou ve Finsku usazeni dlouho. „Můj děda byl z Dánska. Mé první jméno je Thor, to mám právě po dědovi, jmenoval se Thorsten,“ vysvětluje blonďatý Seveřan.

A Alexander? To je přece jasné. „To dánské jméno není,“ směje se Madsen. „Mám ho po Alexandru Velikém. Já se totiž velký už narodil, takže tátu napadlo pojmenovat mě po takovém velikánovi,“ dodává 205centimetrový mladík.

Co tlaky sportovního Finska? Už se objevují? Finský basketbal si za poslední roky stihl získat jméno. Jaká jsou očekávání a cíle?
Bude to velké. Finsko slaví sto let nezávislosti, do toho se bude konat Eurobasket. Samozřejmě, že cílem je postoupit ze základní skupiny. To je základ. To neméně podstatné je přilákat ještě více lidí k basketbalu, což se zatím daří.

Jak sledované byly nečekané zdravotní potíže lídrů vaší reprezentace? Petteri Koponen se zranil při autonehodě coby pasažér v taxíku, Sasu Salin zkolaboval během zápasu.
Všichni z toho byli špatní. Zvlášť z toho, co se stalo Koponenovi. Byla to velká autonehoda. Naštěstí nebyl zraněn tak vážně, aby se nemohl rychle vrátit. Brzo zase hrál za Barcelonu. Není to tak dávno, co měl kouč Dettmann ve Francii havárii, takže jsme si vybrali pořádný kopec smůly.

Čím to podle vás je, že se finský basketbal zvedl z podprůměru do širší evropské špičky. Tradici přece silnou nemá.
Je za tím spoustu práce. Hodně se to u nás řeší. Máme taky spoustu oddaných fanoušků. Když si ti trošku přihnou, jsou schopni velkých věcí. Když jsme jeli na mistrovství Evropy, federace pronajala letadlo a poslala fanoušky s týmem. Fanoušci to pak vrací svou oddaností a komunita se rozrůstá. Basketbal je velký světový sport a my ho chceme ukázat ve Finsku. Posunulo nás, že Finové hráli na posledním na mistrovství světa ve Španělsku. To bylo velké. Dost mě štvalo, že tam nemůžu být taky. Z nominace jsem vypadl.

Hradecký Ondřej Peterka (vlevo) v utkání Českého poháru bojuje s Alexandrem...

Hradecký Ondřej Peterka (vlevo) v utkání Českého poháru bojuje s Alexandrem Madsenem z USK Praha.

Jak jste se vlastně k basketbalu dostal? Které vzory vás k tomu motivovaly?
Když jsem byl malý, zkusil jsem mnoho sportů. Hrál jsem hokej, fotbal, volejbal. Mamka chtěla, abych zkusil co nejvíc aktivit. Hrál jsem do čtrnácti volejbal i basket, ale pak přišel čas vybrat si a začít to brát vážně. Basket se mi v tu chvíli zdál zajímavější a hravější. Víc toho v něm můžete dosáhnout. A taky jsem jako kluk miloval Space Jam. Byla to jeden čas má nejoblíbenější videokazeta. Takže si uvědomuju, že už tam někde vznikala touha jednou objevit ten velký svět NBA.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze