„Trochu jsem se toho cestování vlakem bál. Ale rychle jsem si zvykl, ty spoje bývají poloprázdné, odpočinu si a ještě mám čas třeba i na učení,“ líčí čerstvá posila basketbalového Kolína.
Můžete popsat, jak se v létě váš trochu nečekaný příchod do nového působiště zrodil?
Do půlky srpna jsem čekal na nabídku z ciziny, a když žádná vhodná nepřišla, dal jsem českým klubům na vědomí, že jsem k mání. Do 24 hodin reagovali z Kolína, Ústí a Prostějova. Hodně rychle jsem se sešel s kolínským trenérem Benačkem a dohodli jsme se.
Aleš ChánNarodil se 1. září 1980 v Praze, kde také začínal s basketem. Studoval i hrál v USA. Českou ligu hrál za různé kluby, na největší úspěchy však dosáhl s Nymburkem. Po dvou letech na Kypru se loni vrátil do USK Praha a letos přišel do Kolína. |
Blízkost Kolína od vašeho bydliště hrála při vašem rozhodování roli?
Hokejově bych odpověděl: Tak určitě. Nemusím se stěhovat, to bylo důležité. Druhým aspektem byl trenér Benaček, sám jako hráč nastupoval na stejné pozici jako já a jako kouč z bývalé Jugoslávie pochází z basketbalové školy, kterou uznávám. A roli hraje i to, že mi nedaleké angažmá umožní, abych se vrátil do školy.
Prozradíte, co budete studovat?
Ještě bych si rád udělal jednu vysokou školu, připravuju se na přijímačky. Obor? No tak vám to řeknu, obchodní právo.
Smlouva s Kolínem zní na dva roky, takže teď je alespoň jasné, čemu se pak chcete věnovat.
V kontraktu je zanesena i další opce. Ale je pravda, že mi za dva roky bude 36, a pokud se nestane nic dramatického, budu asi na vrcholové úrovni končit.
Dokážete už po několika týdnech zhodnotit, na co by mohl Kolín v lize stačit?
Hráli jsme teď dva přípravné zápasy v Prostějově, v jehož dresu hraje můj velký kamarád Pavel Slezák. Ten říkal, že na papíře vypadá Kolín velmi dobře. Teď to ještě dokázat. Liga bude vyrovnaná, cítím, že bychom mohli bojovat rovnocenně třeba i s tím Prostějovem, čili se špičkou. Záleží, jak si sedneme, pokud ne, můžeme se klidně plácat někde uprostřed tabulky.
V létě vás kouč Ginzburg povolal do reprezentace. To bylo překvapivé, protože když vás vedl v Nymburce, moc šancí vám nedával...
Máme spolu velmi specifický vztah, někdy sladký, jindy hořký. Každopádně jsem mu poděkoval, protože léto s národní týmem pro mě byla fantastická zkušenost. Zahrál jsem si s nejlepšími českými hráči, byla to super příprava, do Kolína jsem dorazil naběhanej.
Byl jste i v Maďarsku u klíčového zápasu, kde pouhý jeden koš rozhodl o českém postupu na Euro 2015. Jaké to bylo?
Jako třináctý hráč jsem nemohl zasáhnout do hry, byly to strašné nervy. Neskutečná atmosféra, takovou jsem zažil snad jenom v hale Partizanu Bělehrad, slavném Pioniru. Měl jsem chuť tam skočit. Dlouho jsme nevěděli, zda jsme postoupili, protože jsme museli čekat i na další výsledky. Když potom Ondra Balvín přes mobil zjistil, že to vyšlo, bylo to fantastické.
Bude mít Kolín za rok svého hráče na samotném Eurobasketu?
Když jsme se loučili, řekl mi trenér Ginzburg, abych měl výbornou klubovou sezonu. Že šanci na nároďák mám, že se mnou počítá.
