„Alejandro Valverde je jako dobré španělské víno, až s přibývajícími lety zraje. A zdá se, že sezona 2017 bude rok sklizně,“ napsal na adresu španělského cyklisty redaktor serveru velonews.com.
Však považte sami. Nestárnoucí Španěl v letošní sezoně ovládl všechny tři španělské etapové závody Kolem Andalusie, Okolo Katalánska i Kolem Baskicka. Největším soupeřem mu byl vždy jeho krajan Alberto Contador, jenže ani on Valverdeho nedokázal zastavit.
„Je to můj nejlepší vstup do sezony,“ ujistil rodák z Murcie, jenž se letos už čtrnáctkrát probojoval mezi nejlepší tři, z toho v pěti případech dosáhl i na etapový vavřín.
Když si v únoru při oblíbeném závodě Kolem Andalusie, který ovládl už popáté, dojel pro 100. vítězství v kariéře vyprávěl: „Příjemné číslo, ale nechci se na něm zastavit.“
Nezastavil.
Balaverde, jak se jezdci Movistaru také přezdívá, už v šesti letech dostal své první kolo, a v devíti stál poprvé na startu závodu. V juniorské kategorii U23 si následně vysloužil přezdívku „El Imbatido,“ tedy neporazitelný.
Nyní v pelotonu platí za jednoho z nejvšestranějších cyklistů. Neřadí se ani mezi sprintery, ani mezi čistokrevné vrchaře. Právě všestranost ho ale dělá natolik výjimečným, a také úspěšným.
„Valverde je unikát,“ říká sportovní ředitel jeho španělské stáje José Luis Arrieta. „On je jedním z mála jezdců, kteří mohou závodit na vysoké úrovni od února do října.“
Z nerozvážného mladíka k rekordům
Přesto se Alejandro Valverde mění. Z někdy až tvrdohlavého Španěla, který se z pelotonu nebál vypálit za jakékoli situace bez ohledu na úspěch, vyrostl zkušený mazák, který si každý svůj útok pečlivě plánuje.
Jako důkaz může posloužit vystoupení v páté, královské etapě Kolem Katalánska. Tehdy Valverde trpělivě vyčkával za zadním kolem Alberta Contadora, a když se jeho krajan pokusil o útok, vždy si manko dotáhl.
Se svým útokem vyčkal až na závěrečný kilometr, když na čele šlapal po boku Contadora a Chrise Frooma. A na vrcholu v lyžařském středisku La Molina znovu mohl vítězně pozvednout ruce vzhůru.
„Vždycky je těžké vyhrát, ale nyní je to ještě těžší, protože závod kontrolují silné týmy,“ domnívá se Valverde. „Daří se mi překonávat rekordy, a to je to, co posiluje mojí morálku. Budu chtít překonávat rekordy do té doby, dokud mi to nohy dovolí.“
Před dvěma lety vyhrál počtvrté v kariéře cenu pro nejlepšího závodníka sezony, obdržel i zlatou medaili španělského řádu za sportovní zásluhy a uvědomoval si: „Měl jsem asi nejlepší sezonu v životě.“
Loni Valverde absolvoval všechny tři Grand Tour, tedy italské Giro, francouzskou Tour a španělskou Vueltu. Toužil být na všech třítýdenních závodech v nejlepší desítce. Na prvních dvou se mu to povedlo, na tom třetím mu do Top 10 chyběly necelé dvě minuty. „A bylo to naposled, co jsem něco takového zkoušel,“ tvrdil.
25. dubna oslaví Valverde 37. narozeniny. Většina jeho vrstevníků si užívá sportovního důchodu. On ne. Z jednoduchého důvodu.
„Miluje trénink, život profesionálního sportovce, ale nadevše zbožňuje závodění,“ říká Arrieta.
V neděli šestinásobný medailista z mistrovství světa odstartuje ardenský triptych na závodu Amstel Gold Race. V červenci ho čeká Tour, kde by mohl být vrchním pomocníkem svého kolegy Naira Quintany... a nebo taky ne.
Čímž pochopitelně končit nebude.
„Kdybych se měl zasnít, chtěl bych ještě jednou ovládnout Vueltu, ale také mistrovství světa. Jsem jediný závodník, který tam stál šestkrát na pódiu, ale nikdy jsem nemohl nosit duhový dres. Toho chci ještě dosáhnout.“
V týmu Movistar má Alejandro Valverde podepsanou smlouvu až do roku 2019, tehdy už mu bude téměř čtyřicet let. Zůstane až do té doby závodníkem?