Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Melského návrat přinesl zmatek do řad soupeřů a euforii spoluhráčům

Adrian Melski v červeném dresu Jindřichova Hradce. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

17 2014
Prosinec 2014 je pro Adriana Melského basketbalovou pohádkou. Vrátil se na hřiště - a hned se stal důležitým kolečkem ve stroji Lions Jindřichův Hradec, největšího překvapení aktuální sezony Kooperativa NBL.

Většinu roku přitom dvaadvacetiletý křídelník promarodil. „V březnu jsem si přetrhl křížový vaz a v květnu jsem absolvoval jeho plastiku. To mě odepsalo ze hry na přibližně sedm měsíců,“ vysvětluje Melski, proč jeho jméno na dlouhé měsíce zmizelo ze statistik.

Adriane, v jaké formě se po návratu cítíte?
Určitě jsem rád, že jsem se zvládl vrátit do hry, jak nejrychleji to šlo, protože to klidně mohlo trvat i déle. Naštěstí už je vše v pořádku. Cítím se výborně, přece jenom jsem měl spoustu času se fyzicky připravit a každým tréninkem a zápasem si věřím víc a víc.

Adrian Melski

192 cm, křídlo

Adrian Melski se narodil 3. prosince 1992. Jeho basketbalový život je spojen s jihem Čech.

Coby odchovanec Sršňů Písek byl u největšího klubového úspěchu - čtyři roky starého stříbra z mistrovství ČR v kategorii do 18 let.

Po přechodu mezi dospělé se podílel na postupu Lions Jindřichův Hradec do nejvyšší české soutěže (rok 2012), po dvou sezonách ve spodních patrech tabulky nyní prožívá bezprecedentní úspěch v podobě útoku na postup do play-off.

Zatím nejlepší zápas Adriana Melského v nejvyšší soutěži přišel krátce po jeho zapojení do letošního ročníku - 10. prosince se proti MMCITÉ Brno blýskl 16 body a čtyřmi doskoky. 

Na palubovku ses vrátil v zápase v Kolíně, kde jste před poslední čtvrtinou prohrávali o 23 bodů a nakonec vyhráli. Už jste někdy něco podobného zažil?
Před zápasem to byla spíš radost, že už nastoupím, ale věděl jsem, že do toho dám všechno. A tak ve čtvrté čtvrtině, když už to vypadalo, že zápas je rozhodnutý, jsem vyběhl. Snažil jsem se na hřišti bránit a faulovat, abych tam udělal nějaký zmatek a nějak soupeře rozhodit, což se povedlo. Navíc jsem dal i svůj první, takový ušmudlaný, koš a američtí spoluhráči najednou začali v útoku trefovat, a tak jsme to stáhli a nakonec i vyhráli. Po zápase jsme nemohli uvěřit, co se nám povedlo, byla to docela euforie.

Lions v poslední době šlapou. Jak si užíváte tuhle jízdu? Kam až může letos váš tým myslet?
Je super že takhle vyhráváme. Není to ale zadarmo. Hodně trénujeme. Cíl byl jasný - play-off. Pak už se může stát cokoli.

Jak se česká enkláva vyrovnává s tím, že se každý rok mění podstatná část týmů složená z cizinců?
S cizinci je to většinou tak, že před sezonou přijdou, ukážou, co na hřišti umí, a po sezoně odejdou. Někdy do týmu zapadnou lépe, někdy hůř. Naštěstí pro nás tento rok byl výběr cizinců trefou.

Domácí zápasy doprovází bouřlivá atmosféra. Znamená to, že ligový basketbal u Vajgaru hraje ve městě prim?
Máme jedny z nejlepších fanoušků v lize, kteří nás vždy ženou za vítězstvím. Nevím, jak je to s návštěvnosti na ostatní sporty, ale myslím, že na basket chodí asi nejvíce lidí.

Zpátky k vám osobně: jaké jsou basketbalové sny a budoucnost Adriana Melského?
Chci to dotáhnout co nejdále to půjde. Po tom, co jsem nemohl sedm měsíců hrát, je basketbalový sen vůbec to, že už hraji. Můj cíl je dát do toho všechno a motivovat svojí hrou a svým postojem k životu, že každý může dosáhnout toho, co ve sportu nebo v životě chce.

Autor:


Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze