Součástí reprezentace byl už na loňském šampionátu v Oslu. Tehdy ale do závodů nezasáhl, plnil jen roli náhradníka.
„Ale i to mi hodně dalo. Nasál jsem tam takovou tu atmosféru mistrovství světa a sledoval, jak si s tím tlakem, který je na světovém šampionátu obrovský, ostatní závodníci poradí,“ vykládal v Hochfilzenu.
Teď bylo na něm, aby si s ním rovněž poradil. Skvělými výkony v průběhu sezony, kdy dojel třeba sedmnáctý ve sprintu v Oberhofu, si řekl o nominaci znovu, ale tentokrát jako člen týmu, se kterým se počítá minimálně do sprintu a individuálního závodu.
„Hrozně se na premiéru těším,“ vykládal po pátečním tréninku. „Pokud dojedu na bodech, bude to pro mě úspěch.“
V tu chvíli vypadal uvolněně a sám tvrdil, že na něj atmosféra světového šampionátu zatím nedolehla.
„Ale i tak je na něm vidět, že je nervózní,“ usmál se fyzioterapeut týmu Roman Karpíšek.
A opravdu. Když se Václavík v sobotu dopoledne chystal na svůj první závod na mistrovství světa, rozklepaly se mu ruce. Sakra, už je to tady, pomyslel si.
Navíc, v předchozích trénincích se na hochfilzenské trati necítil v úplně nejlepší formě.
Jenže pak přišel závod a všechna nervozita z Václavíka vyprchala. Navíc na lyžích letěl. „To byla bomba,“ vykládal pak.
Na prvním mezičasu ztrácel na vedoucího Martina Fourcada jen čtyři vteřiny. Na tom dalším už jen dvě a před střelnicí jednu jedinou.
„Ale já se to snažil nevnímat, aby mě to před střelbou nerozptylovalo. Chtěl jsem to odstřílet tak, jak střílím v tréninku,“ povídal.
V rychlosti problém nebyl, dvaadvacetiletý biatlonista strávil na střelnici jen 26 vteřin, ale celá položka mířila nahoru a dvě rány se do terčů těsně nevešly.
„Asi tam nebyl úplně perfektně udělaný ten výdech. Měl tam kalibry, které nespadly, ale i dvě těsné rány, které spadly. Je to obrovská škoda, protože běží výborně,“ hodnotil šéftrenér Ondřej Rybář.
Václavík se ale nevzdával, viděl, že i ostatní biatlonisté chybují, a tak dál pelášil po trati. Ve druhém kole měl čtrnáctý nejrychlejší čas, jenže dvěma dalšími nepřesnými ranami si zavřel bránu do nejlepší dvacítky.
„Čtyři rány jsou moc, hrozně mě to mrzí. Kdybych měl o jednu míň, mohl jsem být o kus jinde. Ale i tak jsem porazil spoustu papírově silnějších borců, kteří měli míň trestných kol,“ těšilo ho.
Mezi nimi třeba i Emila Hegle Svedsena, Erika Lessera, Antona Babikova nebo Michala Šlesingra.
„Za střelbu Adam pochvalu nedostane, ale běh byl super,“ všiml si i trenér mužské reprezentace Michael Málek.
Čtyřiatřicátým místem si Václavík splnil svůj cíl - dosáhl na body a postoupil do nedělního stíhacího závodu. Navíc se může pyšnit osmým nejrychlejším běžeckým časem a třetím ve střelbě.
„To je samozřejmě super. Pokud se mi v neděli poběží podobně jako dnes a polepším si na střelnici, určitě se můžu posunout,“ ví.
Kam? Nechme se překvapit.
