Byl to pro dvaadvacetiletého Pavláska unikátní mač. Poprvé směl nastoupit na tak velkém kurtu, poprvé proti členovi Velké čtyřky, která si v uplynulé dekádě podrobila svět. Djokoviče navíc označil za svůj idol.
Snažil se předvést, upozornit na sebe, potrápit favorita. Jenže až na pár jeho záblesků dirigoval dění na dvorci Srb, jenž má od roku 2011 na Wimbledonu „fakt hustou“ bilanci 36-3. Za 94 minut bylo hotovo.
„Můj respekt byl umocněný tím, že se hrálo na kurtu, na kterém on je jako doma,“ řekl 136. muž žebříčku. „Pro mě to byl svátek. Je škoda, že nedopadl trochu líp, že jsem s ním nehrál vyrovnaněji. Dal mi na frak. Byla to škola hrou.“
ZpravodajstvíČtvrtý den Wimbledonu |
Djokovičova krize, o níž se hodně mluví a píše, asi nebude tak strašná, že?
Krize byla na mojí straně. On šel do zápasu s tím, že jsem pro něj nic. Aspoň mám motivaci, abych se s ním potkal znovu a předvedl lepší výkon.
Přepadla vás tréma z velkého stadionu?
Ne. Když jdu hrát před plný dům, tak si přeju předvést výkon, který by se lidem líbil. Mrzí mě, že jsem se neukázal v lepším světle.
V čem jste se nejvíc poučil?
S Djokovičem se hraje o každý balon. Vrátí skoro každý servis. Jeho styl se mi líbí. Nekazí. Když má šanci, jde jí naproti. Skvěle se pohybuje, je komplexní hráč. Když mám den, můžu svou hru k té jeho přirovnat.
U sítě jste spolu mluvili vřele. Udělal na vás dojem?
Jo, vždycky mi takový připadal. Všechny hvězdy jsou sympaťáci. Novak je můj idol. Jsem rád, že jsem se s ním utkal, i když nebylo moc co měřit.
Poprosil jste ho o podpis nebo o fotku?
To zas ne. Podali jsme si ruku u sítě, teď se nebudu do konce života mýt. (směje se) Od nikoho jsem autogram nebo fotku nechtěl. Byl bych strašně rád, kdyby lidi žádali o fotku mě.
V utkání jste předvedl pár hezkých momentů. Vybavíte si je?
Kdyby mi je sestříhali, vydalo by to tak na 25 vteřin. Aspoň něco se mi povedlo. Pár míčků. Doufal jsem, že urvu třeba set. Aspoň mám motivaci příště ukázat, že nejsem taková nula. Rád bych si mezi těmi borci vydobyl respekt, aby od utkání se mnou očekávali vyrovnaný boj.
Provázela vás pověst nadaného, leč nepříliš pracovitého hráče. Myslíte, že jste dospěl?
Je pravda, že mi dřina úplně nevoněla. Byl jsem flink. V posledních dvou třech letech jsem se dostal na slušnou úroveň. Viděl jsem, že práce něco přináší. Občas si povím: Dneska se mi nechce nic dělat. Ale stává se to výjimečně. Makám solidně, což by nejlíp posoudili trenéři.
Táhne vám na třiadvacet. Utíká vám čas na průlom do špičky. Cítíte touhu pořádně zabrat?
Říká se, že čeští tenisté dozrávají později. Ale pro mě jsou to bláboly. Nehodlám čekat. Mám drajv, nakoukl jsem do stovky a viděl, že na turnajích ATP je ten život úplně jiný. Je paráda hrát před plnými stadiony. Chci se do té stovky vrátit a cítit se v ní pohodlněji. Jen musím makat dál, abych se zase dostal na místa, na kterých jsem byl na konci minulého roku.
