Stáj FdJ vyhlašuje před startem 11. etapy v Pau středeční menu dne:
Předkrm: Aspin.
Odporný hlavní chod: Tourmalet.
Zákusek: Cauterets.
Peloton se vydává vstříc nejslavnějšímu z průsmyků. Laura Meseugerová, reportérka Eurosportu, ještě předtím zpovídá na startu jezdce, načež podle jejich výpovědí usoudí: „Připadají mi, jako by měli po úterním útoku Sky všichni svázané ruce.“
Zdání klame. Po startu z Pau proletí cyklisté první půlhodinu středečního dějství Tour rychlostí 51,5 km/h. Ještě po půldruhé hodině se průměr pelotonu drží na 47 km/h. To vše v horské etapě!
Spousta týmů nám to chce hned po startu udělat těžké, abychom neměli snadné etapu kontrolovat, přemítá Leopold König, člen ochranky žlutého Chrise Frooma. „Prvních 90 kiláků se jelo úplně natvrdo,“ uleví si pak.
Peloton na začátku jedenácté etapy. Obávaný Tourmalet byl ještě daleko.
Snad i proto Tourmalet, vládce všech cyklistických vrcholů, neuvidí explozi hrubé síly, když na něj konečně dorazí. Obávaná hora však sleduje úsilí velmi vyčerpaných mužů, často svádějících boj sami se sebou.
Předpověď týmu FdJ nelhala.
Hlavní chod je odporný - a jde při něm o cyklistické přežití.
Hrdinové Okruhu smrti
Na počátku 20. století tu bylo království medvědů, pašeráků a pasáčků koz i ovcí. Přesto Alphonse Steines, pomocník ředitele závodu, na zdejší prašnou a kamenitou cestu zavedl v roce 1910 poprvé cyklisty Tour... k jejich pramalé radosti. Tehdy většina jezdců na vrchol došla pěšky vedle svých kol a pozdější vítěz Octav Lapize na organizátory řval: „Vrazi! Vy jste vrazi!“
Později tudy kráčely dějiny Tour. Při sjezdu z Tourmaletu zlomil v roce 1913 vidlici nebohý Eugene Christophe, když vedl Tour o 18 minut, načež s kolem přes rameno se po lesních cestičkách sešoupal 10 kilometrů do údolí až do vesnice St. Marie de Campan a tam si v kovárně vidlici spravil.
Tady byl čtyřikrát a tím pádem vícekrát než kdokoliv jiný první na vrcholu Federico Bahamontes, španělský Orel z Toleda.
Tady Eddy Merckx předvedl svůj památný 140 kilometrový únik, po němž vyhrál o osm minut a list L’Equipe napsal: „On je víc než Tour, víc než člověk.“
Tady Miguel Indurain zničil na posledním kilometru Grega LeMonda a Alberto Contador se urputně hlídal s Andym Schleckem.
Kdysi býval Tourmalet součástí slavného „Okruhu smrti“, společně s dalšími třemi legendárními průsmyky Peyresourde, Aspin a Aubisque. Premiérová etapa přes tyto vrcholy měřila v ročníku 1910 dokonce 326 kilometrů!
V roce 1923 vyráželi na „Okruh smrti“ cyklisté z Bayonne už o půlnoci, v pláštěnkách, vybaveni ruksaky s jídlem, v kapsách koňak i punčocháče na zahřátí. Počasí, které jim stálo v cestě, bylo apokalyptické, ďábelské, dantovské, referovali reportéři. Na jezdce padal prudký déšť, pak přišla bouře. Po 24 hodinách dorazilo do cíle jen 54 cyklistů. Další vzdali, 22 bylo stále nezvěstných. Promrzlí se choulili v domech a barech u trati.
Přes Tourmalet a na TourmaletStředeční výšlap na Tourmalet byl jubilejním 80. příjezdem pelotonu Tour na vrchol tohoto průsmyku, jak potvrzuje i historický přehled organizátorů Tour de France. Bylo to však po 84., co cyklisté stoupali po úbočích Tourmaletu. Čtyři etapy totiž končily pod vrcholem tohoto průsmyku. |
Právě počasí, na této straně Pyrenejí u Biskajského zálivu tolik nestálé, mnohokrát učinilo z přejezdu Tourmaletu očistec, když obloha vrhala na jezdce déšť, mlhu, kroupy, dokonce i sníh. Tentokrát nic z toho nedělá. Tentokrát má v záloze jinou zkoušku ohněm.
Rtuť teploměru stoupá až na 33 stupňů!
Spalující vedro záhy namíchá jezdcům v kombinaci s úterním vyčerpáním a středeční počáteční honičkou likvidační koktejl.
Hele, krávy, co se tu pletete?
Vzdává Dominik Nerz, lídr týmu Bora, který už celou předchozí noc protrpěl se žaludečními křečemi. Vzdává exmistr světa Rui Costa z Lampre a říká: „Nevím, co se stalo. Mé tělo se cítí opravdu zle.“ Vzdávají klasikář Vansummeren, vrchař Taaramae a po pádu i lokomotiva do rovin Bennati. Odpadají Pinot, Rodríguez i loni šestý Romain Bardet. „Mám asi úžeh,“ stěžuje si lékařům.
Na 17 kilometrech stoupání do výše 2 155 metrů překonávají na Tourmaletu ze trany přes La Mongie 1 255 výškových metrů s neustále se měnícím sklonem, na němž těžce nacházejí rytmus.
Rafal Majka z Tinkoffu si přede všemi šlape pro speciální prémii 5000 eur, prezentovanou coby cenu Jacquese Goddeta. Načež si po prvenství na nejvyšším pyrenejském bodu Tour (v Alpách je po zrušení Galibieru letos vyšší pouze Allos s 2250 metry) dojede i pro etapové vítězství ve stoupání do Cauterets. Za ním se střeží dvacetičlenná skupina favoritů. Leopold König ani Roman Kreuziger už s nimi opět nejsou.
„To vedro dělalo hrozně moc, vybralo si daň. Jel jsem o nějakých 40 wattů míň než na Giru a odpadl,“ řekne po etapě König.
Warren Barguil z Giantu, zafačovaný po úterním pádu, se při sjezdu z Tourmaletu málem srazí s kravami přecházejícími silnici. Auto týmu Cannondale-Garmin zcela zablokují. Ale další oběť, kterou vyřadí z Tour, si průsmyk naštěstí nevybere.
Jen pohled na jezdce přijíždějící do cíle je někdy až bolestný. Před autobusem Sky, kde si jinde a jindy vyjíždělo na trenažérech unavené svaly po etapě všech devět cyklistů týmu, šlape pouze Geraint Thomas, nikdo víc.
„A co ty, Richie?“ ptá se mechanik právě dorazivšího Richieho Porta. Australan jen zakroutí hlavou. Také on toho má plné zuby.
„Už abychom byli z těch Pyrenejí pryč,“ přeje si Leopold König.
Rafal Majka naopak slaví. „To vítězství je pro Ivana, pro Daniela a pro moji rodinu, která se mé kariéře tolik obětovala,“ říká.
Ivan Basso, u nějž diagnostikovali rakovinu varlat, podstoupil ve středu úspěšnou operaci.
Daniele Bennati, který na rovinách odtáhl pro tým Tinkoff-Saxo stovky kilometrů, si po pádu zlomil ve středu nohu a dlouho bude v závodech chybět.
A rodina byla vždy Majkovými nejvěrnějšími fanoušky. Podporovala ho, ať se rozhodl jakkoliv.
Kvůli nim všem radostně zatínal v Cauterets pěst.