Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Strop nad hlavou mi vadí, říká Chalupa. Nejlíp se cítí v přírodě

Václav Chalupa představuje speciální mořský skif, který se hodí na Lipno více než klasická veslice. | foto: Marek Podhora, MAFRA

26 2017
Rád o sobě říká, že je hrdým Jihočechem. S veslováním začínal v rodném Jindřichově Hradci na rybníku Vajgar. Jenže olympijského medailistu Václava Chalupu sportovní kariéra zavála směrem na sever do Račic. Z kanálu pro vodní sporty, kde nejdříve trénoval a závodil a později pracoval i jako technický ředitel, se však na podzim vrátil na jih Čech. Do Lipna nad Vltavou.

„Vždycky jsem měl takový sen bydlet na horách, nebo u jezera. Tady je obojí,“ usmívá se 49letý Chalupa, jenž se zúčastnil šesti olympijských her a v Barceloně 1992 si na skifu dovesloval pro stříbro.

V Račicích jste prožil téměř celou svoji kariéru. Jak těžké bylo odejít?
Na kanál mám plno krásných vzpomínek, ale spíše na lidi, kteří se mnou pracovali. Kraj mi nic neříkal, nebavilo mě jít ani do přírody. Opuštění Račic bylo strašně rychlé a musím přiznat, že jsem na to rychle zapomenul. Na Lipně se cítím doma a dobře, takže se mi zdá, že tady žiju strašně dlouho.

Návrat do rodného Jindřichova Hradce jste neplánoval?
Nejsem moc městský typ. Jindřichův Hradec je moje rodné město, mám ho strašně rád a vždycky jsem k němu tíhnul. Ale upřímně, nevěděl jsem, jak bych se tam uživil. Od doby, co jsem skončil s veslováním, se můj život točil zejména tam, kde byla práce.

Pracoval jste v Praze, poté dlouhá léta právě v Račicích, kde jste měl i vlastní dílnu na opravu lodí nebo jste se staral o chod celého areálu. A nyní přišlo jihočeské Lipno.
V roce 2010 jsem si to zde zamiloval. Začal jsem komunikovat se zdejšími lidmi v čele s panem starostou Zídkem, který toužil na jezeře veslovat. Dlouho to nefungovalo. Až loni díky olympijském parku Rio-Lipno byl o to takový zájem, že jsme se domluvili na spolupráci.

Chalupu už neživí sport, ale opravy veslařských lodí. Dílnu má v suterénu loděnice.

Václav Chalupa jako opravář lodí

Nyní zde zakládáte veslařský oddíl. Navíc chystáte i veslování pro veřejnost. Jaký potenciál v sobě přehrada skrývá?
Obrovský. Když se podívám do zahraničí, tak Francouzi i Němci trénují na ještě větších jezerech, než je Lipno. Samozřejmě jsou dny, kdy jsou vlny extrémní a třeba na klasickém skifu se vyjet nedá, ale častěji to samozřejmě jde. Navíc třeba mezi Frymburkem a Výtoní není takový provoz jako v Praze na Vltavě. Letošní sezona bude z našeho pohledu testovací a rozhodně něco ukáže. V budoucnu bych zde rád založil nějaké závody mořského veslování.

Mořské veslování?
Lodě jsou více stabilní a vhodné právě pro začátečníky a děti. Během léta o to byl velký zájem, takže tím chci veřejnost přilákat. Musím přiznat, že příbřežní veslování mě aktuálně hrozně baví.

Čím vás tak zaujalo? Vlastní profesionální kariéru jste ukončil ve 41 letech.
Ten souboj s živlem a adrenalin. Není to o hrubé síle. Musíte číst vodu, vědět, jak vše funguje, a to je v těch vlnách zase úplně jiné.

Václav Chalupa

(49 let)

S veslováním začínal ve 12 letech díky svému tatínkovi, který ho také trénoval. Zkoušel hrát i basketbal. Vyučil se na Středním odborném učilišti v Třeboni v oboru opravář zemědělských strojů. Odtud se dostal v roce 1987 na vojnu do Dukly Praha, kde také vesloval.

Sportovní kariéru ukončil v roce 2009. Je ženatý a má syny Ondřeje (8 let) a Václava (22). Zúčastnil se šesti olympiád - 1988 v Soulu (11. místo), 1992 v Barceloně (2.), 1996 v Atlantě (5.), 2000 v Sydney (11.), 2004 v Aténách (5.), 2008 v Pekingu (8.). K dalším úspěchům patří třikrát první místo ve Světovém poháru (1991, 1999, 2000).

Během olympijského parku jste se dva týdny věnoval veřejnosti. Prozraďte, jací jsou Češi veslaři?
Musím říct, že jsem byl strašně překvapený, kolik z nich se mnou dokázalo veslovat. Byli i tací, kteří toho nebyli schopni, ale to bych spočítal na jedné ruce.

Do svého bohatého profesního životopisu jste v zimě přidal další zarážku - rolbař v zimním středisku. Jak jste se k tomu dostal?
Staral jsem se o bruslařskou dráhu. Strašně mě bavilo vstávat brzo ráno, vzít si čelovku a prohrnovat lidem trasu na jezeře při východu slunce. Poté jsem se začal učit právě i rolbařem.

Kolik sjezdovek jste během zimy upravil?
To spočítané nemám. Ze začátku jsem pouze sledoval, jak se vše dělá. Do parády si mě vzal i Michal Španěl, který stavěl například snowpark na olympiádě v Soči. Pak jsem dostal klíčky a v klidu jsem si tu svou sjezdovku udělal. Na příští sezonu mi přislíbili, že se mnou budou počítat nastálo.

Takže vám nevadí ani voda v jiném skupenství?
Je to velmi podobné jako na jezeře nebo kanále. Navíc jsem povahou spíš vlk samotář, takže v půl čtvrté odpoledne sednu do rolby a v půlnoci vylézám. Během toho vám po svahu běhají srnky nebo králíci. Je to prostě nádherný.

A jaký jste lyžař?
Nikdy jsem moc nesjezdoval. Ale strávil jsem plno času na běžkách. A myslím, že na to, že mám téměř dva metry a přes metrák, jsem si vedl dobře. Na druhou stranu, nyní se chci lyžování věnovat víc, protože je potřeba podívat se, jak to vypadá ráno, jak se to přes den změní, kam je ten sníh potřeba poté přesunout nebo co zahrnout, aby to druhý den bylo znovu dobré.

V květnu areál v Račicích hostí mistrovství Evropy veslařů. Těšíte se?
Po dlouhé době velká akce doma, takže bychom se rádi dobře prezentovali. Hodně se čeká od Ondry Synka, ostatně jako vždycky. Mirka Topinková Knapková se zatím nerozhodla, jak letošní sezonu pojme. U ostatních záleží na složení posádek, které určí reprezentační trenér.

A co mladí? Vyrůstají nástupci olympijských medailistů Synka a Knapkové?
Máme tam potenciál, ale ten přechod mezi dospělé je těžký a náročný. Vzhledem k tomu, že jsme pořádající země, dostanou mladí příležitost, což jim určitě v dalším růstu pomůže.

V jaké roli budete na kanále vy?
Už jsme se domluvili s Pavlem Čapkem, takže budu opět za mikrofonem v České televizi. Samozřejmě jsem slíbil, že vypomůžu při samotné organizaci.

Zmínil jste několik profesí, kterými jste si prošel. Která byla ta nejtěžší?
Když jsem byl zavřený v kanceláři. To mi nejde, jakmile mám nad sebou strop, necítím se dobře. Nejraději jsem v přírodě v montérkách.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze