Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Červený: Na psychiku je to v Hořicích vždycky nejtěžší

POHLED DO MINULOSTI. Motocyklový závodník Marek Červený se řítí jednou ze zatáček hořického okruhu při závodě třídy supersport do 600 ccm. | foto: Michal Klíma, MAFRA

25 2016
Další vítězství získal na trati legendárních hořických 300 zatáček Gustava Havla domácí motocyklový jezdec Marek Červený.

Červený s přehledem ovládl třídu do 600 kubických centimetrů neboli supersportů. K tomu přidal třetí místo v královské třídě superbiků, i když měl proti soupeřům nevýhodu, že závod odjel na šestistovce.

„Celý víkend proběhl naprosto skvěle. Bylo krásné počasí, diváci byli úžasní, už na trénincích jich kolem celé trati bylo vidět strašně moc, což bylo nezvyklé, protože tolik lidí bývá většinou až na závody. Co se týče výkonů, supersporty byly bez jediné chybky a vycházely úplně bez problémů, v superbikách je třetí místo v takové konkurenci super,“ hodnotil 54. ročník hořických zatáček Červený.

Jsou pro vás závody v Hořicích po psychické stránce nejtěžší?
Určitě, když má člověk v hlavě fakt, že jede mezi svými, před rodinou, kamarády, fanoušky, tak tam nervozita je samozřejmě větší než obvykle. Paradoxně pro mě, když jsem na startu první, je ta nervozita o hodně větší, než když startuju z druhého, třetího místa. Je nebezpečí, že člověk sklouzne do většího klidu, přestane se soustředit a závod zkrátka podcení.

Zatáčky opět zrychlily, rekord uzmul Grams

Skvělý traťový rekord, téměř o vteřinu lepší, než byl ten z loňska, který byl také výborný, přinesl 54. ročník tradičního motocyklového závodu 300 zatáček Gustava Havla. Jeho nový držitel, německý jezdec Didier Grams, v závodě Open 1 000 ccm zvládl zajet jeden z nejprestižnějších přírodních okruhů nejen v Česku, který je dlouhý 5 150 metrů, za 2:15,759 minut, což znamená neuvěřitelnou průměrnou rychlost nad 135 km/hod.

Štěstí jednoho však bylo ve vydařeném závodě doprovázeno smůlou druhého. Kamil Holán, držitel rekordu z loňského ročníku, který měl hodnotu o necelou vteřinu nižší, se totiž v Hořicích potýkal s problémy s motorem. Jeho mechanici na něm pracovali celou noc ze soboty na neděli, Holán zkusil do závodu nastoupit, ale nakonec neodstartoval.

Skvělý víkend v Hořicích prožil také prakticky domácí jezdec Marek Červený. Ve své hlavní třídě do 600 ccm, v níž letos obhajuje v seriálu závodů na přírodních okruzích IRRC titul mistra Evropy, jasně zvítězil. Výborně jezdil i v silnější kategorii. Ačkoliv sedlal motocykl ze slabší kubatury do 600 ccm, dojel celkově třetí, když na vítězného Němce Gramse ztratil na jedenácti okruzích jen 5,4 vteřiny. Navíc ve svém nejrychlejším kole zaostal za loňským rekordním časem Holána jen něco přes dvě desetiny vteřiny.

Ten si smůlu v silnější kategorii alespoň částečně vynahradil ve třídě supersportů do 600 ccm, v níž dojel druhý ze Červeným. „Supersporty byly bez jediné chybky a vycházely úplně bez problémů, v superbikách je třetí místo v takové konkurenci super,“ řekl Červený.

Třídu Sportproduction 125 v Hořicích vyhrál Martin Sedlo, GP 125 Patrik Kolář, CRR 250 Jaroslav Křen, Twin Michal Dokoupil a konečně ve třídě Supermono byl nejrychlejší Severní Ir Shaun Anderson

S jakou strategií jste vstupoval do závodu supersportů po vyhraných trénincích?
Nechtěl jsem nijak bláznit, hlavně udělat nějakou velkou chybu ze začátku závodu. Ty se dějou, když má závodník moc horkou hlavu. Takže jsem jel hlavou, podařilo se mi udělat náskok, který jsem se snažil udržovat. Nakonec se mi podařilo první místo z tréninků udržet. V superbikách jsem se bál, že mě budou ohrožovat kluci zezadu, nejvíce Aleš Nechvátal, nakonec to dopadlo na bednu a jsem za ni moc rád, protože jsem si ten závod náramně užil.

Německý závodník Didier Grams posunul v superbikách rekord hořické tratí pod dvě minuty a šestnáct vteřin. Dá se jet ještě rychleji?
Podle mě se určitě ještě rychleji jet dá. Nedokážu říct, o kolik to bude, je to otázka podmínek. Co se týče Didiera, tak to je velice kvalitní a zkušený závodník, který jezdí hlavou a vymyslí to tak, aby to bylo rychlé a zároveň relativně bezpečné, takže ten rekord zajel bez nějakých krizových situací.

Jsou pro vás prestižnější srpnové zatáčky, jejichž výsledky se započítávají do seriálu IRRC, nebo stále nedáte dopustit na ty klasické s dlouholetou tradicí?
Já to mám teď tak nastejno. Tady je to pro mě důležitý, přesto že se výsledky nikám nezapočítávají. Je to jeden z nejprestižnějších závodů v roce, takže to vždycky beru na stejnou váhu.

Letos jste poprvé okusil tradiční závod Nort West 200, který se jezdí v Severním Irsku. Jaké zážitky z něho máte?
Je to pro mě ohromná zkušenost, já jsem nevěřil, že by mě v životě mohlo ještě něco překvapit, a samozřejmě jízdní styl a charakter té dráhy, ten je úplně jiný, než se jezdí tady, než se jezdí v Nizozemí nebo Německu. Proto jsem nesmírně rád za tu zkušenost, že jsem tam mohl být, a když bude možnost, tak se tam strašně rád vrátím.

Je velký rozdíl jet proti nejlepším road racingovým jezdcům světa?
Je to velký zážitek vidět, jak oni jedou. Musíte si srovnat v hlavě, jestli jsou to nadlidi, nebo normální lidé. Já myslím, že jsou to lidi, jako jsme my, a že je rozdíl pouze ve zkušenostech.

Jaký program vás teď čeká?
Tradičně pojedu v Jičíně, potom v Kopčanech, následovat bude příprava na červencové závody IRRC v Chimay, pak už se budu znovu těšit do Hořic.





Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze