Už dávno se jezdí na jiném povrchu, už dávno má samotná trať jiné parametry. Závod 300 zatáček si za padesátiletou existenci získal sportovní i společenskou prestiž.
Co však už dlouhá desetiletí nespatřil, byla nablýkaná přilba Gustava Havla, v níž tu v šedesátých letech pravidelně vyhrával. To bylo v dobách, kdy jeho syn sledoval počínání svého tatínka ještě jako malý. Přilba se teprve mnohem později, u příležitosti kulatin podniku, do Hořic vrátila a zůstane tu natrvalo. Gustav Havel junior věnoval originál do hořické sbírky.
"Chtěl jsem udělat autoklubu k výročí radost, tak jsem se rozhodl, že jim na počest tatínka jeho přilbu věnuji," říká syn slavného závodníka.
Tři sta zatáček slaví padesát let. Proč jste se rozhodl darovat právě tuto unikátní přilbu?
Vím o tom, že v klubovně byla dosud vystavena tatínkova fotografie. Říkal jsem si, že se to bude náramně hodit, protože ta přilba k tátovi zkrátka patřila. A také ty originální dobové závodní brýle, s nimiž tatínek jezdil.
Kdy vás ta myšlenka napadla?
Ve chvíli, kdy jsem dostal pozvání do Hořic. Pořád jsem přemýšlel, co by se jako dárek k padesátému výročí hodilo, a napadlo mě právě tohle. Tu originální přilbu jsem měl vystavenou doma na zdi. Chybět určitě nebude, vždyť jsem ji dal na dobrou věc. Patří tam. Tuším, že je vyrobená z laminátu, vzadu byla prošívaná kůží.
Co jiného vám zbylo z tatínkovy slavné závodnické kariéry?
Je tu ještě dost pohárů.
Daroval jste i nějakou další vzácnost?
Ano, díval jsem se do fotoarchívu a našel snímek z roku 1966, kdy tu vyhrál. Zarámoval jsem ho a připsal k němu Poslední vítězství na 300 zatáčkách.
Přilba má zajímavou historicku hodnotu. Váš tatínek s ní v Hořicích právě v roce 1966 vyhrál.
Ano. Je na ní dobře vidět i ta česká trikolóra, která ji lemuje a s níž jezdil.
Co by asi říkal dnešnímu vybavení motorkářů?
Je úplně jiná doba. Přilby, vybavení, celkové zázemí - to se nedá srovnávat. Ani ty peníze, co se okolo závodů točí.
Ale okruh v Hořicích vydržel a stále je přírodní.
Dřív ani ty únikové zóny pořádně neexistovaly a dnes tam máte i kačírek.
Gustav Havel tu v roce 1964 zajel rekord.
Vzpomínám si, a představte si, že vydržel neuvěřitelných devět let.
Dnes by to bylo nepředstavitelné.
A to se tehdy jezdilo na žulových kostkách. V Hořicích vyhrál několikrát a možná by vyhrál i v roce 1967, jenže to neměl motorku.
Odkaz vašeho tatínka je pořád v Hořicích patrný. Letos se závody nesou v duchu vzpomínání na jeho osobu. Těší vás to?
Investovali do toho hodně. Je to i jejich zásluha, že závod tak dlouho vydržel. Jsem dotatý, hodně to na mě působí. Nejvíc však ve chvíli, kdy jsem na radnici do jejich rukou předával přilbu.
