V Brazílii na světovémšampionátu získala ještě pod dívčím jménem Lundáková bronz. Malou kulatou medaili má uloženou v krabičce spolu s chrastivým koncem ocasu chřestýše z hadí farmy.
"Nejhezčí zážitek? Třetí místo. A to, jak nás lidé přijímali. Měly jsme domácí prostředí, lidé nás oslovovali na ulicích," vzpomíná.
Už nenosíte kroje?
Brazilci nejspíš nevěděli, co mají od týmu zpoza "železné opony" čekat. "Asi si mysleli, že budeme mít na čele vypálené rudé hvězdy. Jenže dorazily elegantní Čechoslovačky v kostýmech. Překvapily jsme."
Domácí si tým zamilovali. Titulky tamních novin oslovovaly hráčky křestními jmény. "Když jsme hrály s Brazílií, fandili svým. Ale když Brazílie začala prohrávat, přáli novináři nám."
Ordnungové dokonce do okna v šestém patře hotelu na pláži Copacabana přiletěl "milostný" dopis. Fotografové naháněli hráčky. "Motali se i kolem Sovětek, Maďarek. Psali o mně, že jsem měla techtle mechtle s prvním tajemníkem vyslanectví. Vzniklo to asi proto, že lidé z vyslanectví se o nás velmi dobře starali."
Českoslovenští emigranti pozvali hráčky do svého klubu. "Divili se: proboha, vy už nenosíte kroje?"
Zaměstnanci velvyslanectví zase brali basketbalistky na výlety. Na hadí farmu, do noblesního sportovního klubu, po Rio de Janeiru. Vyvařovali jim, když měly potíže.
"Pořád jsme jedly steaky a hranolky. Opravdu jsme s tím měly problém. Kolikrát se ani nedalo čekat na vystřídání. A když jsme ve skupině porazily Američanky, diváci chtěli, abychom běžely čestné kolečko. Nemohly jsme, běžely jsme rovnou na záchod."
Vítězství nad mistryněmi světa, to byla velká sláva. V jejich týmu hrála pivotka Nera Whiteová, na svou dobu obryně. "Měla 192 centimetrů. Já byla se 178 v našem týmu největší," říká Ordnungová.
Američanku podezíraly, že není tím, za koho se vydává. "Pochybovaly jsme, jestli je to vůbec ženská. Střílela z výskoku z lajny trojky, které tenkrát ještě nebyly. Trenéři nám řekli, ať s ní jdeme do sprchy a zjistíme to. Jenže Američanky ji obklopovaly a my se k ní nedostaly."
Československo tehdy ve skupině porazilo USA 53:50. I díky lsti na pivotku Whiteovou. "Milena Vecková říkala: Vždycky se snaž strčit ji do ruky, on jí míč vypadne a já ho dole seberu. Několikrát jsme z toho daly brejk. Musím říct, že Whiteová byla slušná, měla ruce nahoře jako kvočna, aby nám dole neublížila."
Protestovat proti SSSR? Ne
V utkání se SSSR národnímu týmu zase zavařil zapisovatel. Jaroslavě Dubské přisoudil fauly soupeřky se stejným číslem.
"Naši trenéři chtěli vidět zápis, ale zapisovatel si na něj sedl a řekl, že ho nikomu neukáže. Ani když přišel předseda mezinárodní federace Jones. Rusky házely technickou a pak ještě ze strany. O to jsme prohrály."
Další den se mohl sehrát náhradní zápas. Jenže Čechoslováci protest nepodali. "Očka říkala, že proti Sovětskému svazu je to nemyslitelné. Navíc se musela dát záloha sto dolarů a ty nikdo neměl. Lidé z velvyslanectví nám je chtěli půjčit, ale pak to vedení zamítlo."
A tak si reprezentantky v Brazílii uhrály bronz. Ordnungová si vedle medaile odvezla také ocenění pro nejkrásnější dívku. "Ani jsem nevěděla, že taková soutěž existuje. Dneska je každá druhá holka miss."
Životní cesta ji od basketbalu zavála do jiné exotické země, Thajska. Tam žila s rodinou patnáct let. Nyní ji můžete potkat, jak provází turisty Prahou. Basketbal sleduje stále. Dokud žil její manžel, chodila i do hlediště. Teď o víkendech spíš pracuje. Místo basketbalu hraje tenis. "Mám problémy s páteří. V tenise je síť a nikdo do mě nestrká."
